MARCHLEWSKI, Leon Paweł

M. studoval v letech 1888 až 1890 na Švýcarské technické vysoké škole v Curychu. Jako asistentovi profesora pro chemickou technologii Jerzyho Lungeho, se mu podařilo spolu s ním vyvinout vylepšenou metodu analýzy směsi oxidu síry při výrobě kyseliny sírové a nitrózních plynů při výrobě kyseliny dusičné. Výsledkem jejich prací byl přístroj gazometr.
1992 promoval M. prací „Kritické studium o metodách určování sulfidické síry”. Ve stejném roce opustil Curych a začal pracovat jako asistent organické chemie v soukromé laboratoři Edwarda Schuncka v Kerselu u Manchestru. M. se zde zabýval organickou a fyziologickou chemií, především přírodními glykosidy, tzn. sloučeninami cukru.
Rozluštil chemickou stavbu rubiadinu, složky jednoho z glykosidů v indigovníku nebo borytu barvířském, tím, že určil chemický vzorec takzvaného indikanu rostliny, ze kterého se získává barvivo indigová modř.
Roku 1897 se M. stal vedoucím laboratoře továrny na barviva a farmaka „Claus and Ree“ v Claytonu u Manchesteru a začal přednášet organickou chemii na Technologickém institutu v Manchesteru. V roce 1900 převzal vedení výzkumného pracoviště potravin v Krakově/Kraków, pokračoval ale ve svých výzkumech sloučenin příbuzných s indigem – indirubinu a isatinu a objevil nové chemické sloučeniny, které pojmenoval indophenaziny.
Ve své vědecké práci se zabýval také zeleným barvivem rostlin chlorofylem a krevním barvivem hemoglobinem. Pomocí spektrální fotometrie zkoumal absorpční spektrum filoporfyrinu a hematoporfyrinu a zjistil přitom, že jsou téměř identické. V případě sumárního vzorce filoporfyrinu chyběl jeden jediný atom. Na základě svých pozorování formuloval tezi, že filoporfyrin a hematoporfyrin jsou příbuzné sloučeniny, z čehož lze odvodit právě takový vztah mezi původními látkami těchto sloučenin, tzn. chlorofylu a hemoglobinu.
Shrnutí svých prací k tomuto tématu poskytl v roce 1893 v monografii „Chemie chlorofylu”. Ve stejném roce ho jmenovala Jagellonská universita v Krakově/Kraków mimořádným titulárním profesorem a roku 1906 skutečným mimořádným profesorem lékařské chemie. Současně přednášel do roku 1939 jako vedoucí lékařské chemie na fakultě medicíny, od roku 1918 jako řádný profesor.
M. byl členem Akademie věd v Krakově/Kraków a od roku 1938 předsedou polské Akademie věd. Jagellonská univerzita ho v letech 1926/28 zvolila dvakrát rektorem. Jako jediný Polák byl M. vybrán za čestného člena „Societé de Chimie de France”. Byl také korespondujícím členem Jugoslávské akademie věd, Zemědělské akademie Československa a Rumunského chemického sdružení a v letech 1930 až 1935 senátorem Republiky Polsko.