MOŚCICKI, Ignacy

Po ukončení soukromé reálky ve Varšavě zahájil M. studium na chemické fakultě Technické vysoké školy v Rize, kde získal roku 1891 u D. Bischoffa diplom. Během studia začal být politicky činný ve skupině „II Proletariat” v Rize. Roku 1892 ho politická situace donutila k vycestování do Londýna. Tam začal studovat na Technical College ve Finsbury.
V roce 1897 si ho vybral za asistenta Józef Wierusz-Kowalski, profesor fyziky na Univerzitě Freiburg v Breisgau. Zde M. vyvinul roku 1901 metodu k získávání kyseliny dusičné z atmosféry. Tento objev měl tehdy velký hospodářský význam, protože zásoba čilského ledku docházela. M. zkonstruoval skleněné kondenzátory, které byly schopné vydržet napětí několika desítek tisíc voltů a obloukovou pec pro oxidaci vzdušného dusíku.
M. také navrhl zařízení pro výrobu kondenzátorů a jejich baterií. V roce 1905 svůj postup zmodernizoval tím, že použil metodu oxidace vzdušného dusíku v rotujícím oblouku.
V následujícím roce pracoval na nové metodě absorpce silně zředěných plynů a na absorpčním sloupcovém systému nepřerušeného proudění plynu. K oblasti jeho výzkumů patřila také syntéza kyseliny kyanovodíkové z dusíku a z uhlovodíků.
Podstatným M. přínosem bylo objevení nové metody zahuštění kyseliny dusičné. Přímo po patentování tohoto postupu byla v Chippis v kantonu Wallis vybudována továrna, kde tuto metodu využívali průmyslově. Již v roce 1910 zde byla vyrobena první cisterna elektrochemicky koncentrované kyseliny dusičné na světě. V dalších letech byla tato továrna podstatně rozšířena a mohla koncentrovanou kyselinou dusičnou zásobovat nejen Švýcarsko, ale i sousední země.
V roce 1912 se M. stal pověřeným vyučujícím na katedře fyzikální chemie a technické elektrochemie lvovské Technické vysoké školy a řádným profesorem. V letech 1915 až 1917 tam zastával úřad děkana chemické fakulty.
Během první světové války zprovoznil a rozšířil dusíkárny „Azot” u Jaworzna. Roku 1916 založil ve Lvově/Lwow/Lwiw/Lwów ústav pro vědecké a technické výzkumy „Metan” (Instytut Badań Naukowych i Technicznych). Až do roku1922 pracoval na několika metodách výzkumu a vylepšeních zařízení k rafinování ropy. Mnohé z jeho nápadů našly uplatnění v ropných společnostech v podhůří Karpat, jako např. u „Karpaty” a „Nafta”. Kromě toho získal také patenty na nové metody regenerace mazacího oleje.
Tehdy navrhl M. také novou metodu kondenzace frakcionované ropy, kterou zavedla rafinérie v Jedlicze, pak se jí kvůli finančním problémům musela vzdát, ale později byla velmi rozšířena v rafinérském průmyslu Spojených států.
V roce 1918 vypracoval M. absorpční metodu získávání gazolinu ze zemního plynu, což podstatnou měrou přispělo k rozvoji plynového průmyslu. Poté získal patenty na metodu chlorování methanu pro snížení jeho výbušnosti, na metodu pyrogenního rozkladu uhlovodíků a na metodu k získání ropy z ropných písků, semen a pryskyřice. Od roku 1922 byl M. ředitelem továren na dusíkaté vápno a karbid v Chorzově/Chorzów. Vybudoval tyto továrny v krátké době, zvětšil škálu výroby a Polsko tak mohlo být nezávislé na dovozu dusíkatých surovin.
V roce 1925 byl zvolen rektorem lvovské Technické vysoké školy. Po několika měsících se této funkce vzdal a převzal katedru pro technickou elektrochemii Varšavské technické vysoké školy. V roce 1926 jej na návrh Józefa Piłsudského zvolilo národní shromáždění prezidentem Polské republiky. Tuto funkci zastával do roku 1939. V roce 1930, již jako prezident, zahájil stavbu velkého průmyslového komplexu
u Tarnova/Tarnów, kde se vyráběla kyselina dusičná z amoniaku. Tento kombinát byl pojmenován na jeho počest „Mościce”.
M. uveřejnil přes 60 vědeckých pojednání v polštině, francouzštině a němčině a byl držitelem okolo 40ti polských a zahraničních patentů. Byl čestným členem Polské akademie věd, Varšavské vědecké společnosti a Polské chemické společnosti.