WRỐBLESKI, Zygmunt Florenty

Po ukončení gymnázia v Hrodne roku 1862 začal W. Studoval na Fyzikálně-matematické fakultě Univerzity sv.Vladimíra v Kyjevě. Roku 1863 se účastnil Lednového povstání , byl zatčen a vyhnán do Ruska. Po šesti letech zajetí se pokusil dále studovat a stal se posluchačem na Univerzitě Fridricha Viléma v Berlíně.
Poté působil jako asistent Filipa Gustava Jolly na univerzitě v Mnichově. Zde publikoval své první vědecké pojednání o „elektrické stimulaci pomocí mechanických prostředků“, které bylo uznáno jako disertační práce. Poté pracoval jako asistent u Augusta Kundta ve Štrasburku. Jejich společný výzkum vyústil v práci na difúzi plynů. Tímto se chtěl W. habilitovat na docenta.
Roku 1880 získal W. stipendium krakovské Akademie věd, což mu umožnilo pobyt v Londýně, Oxfordu a Cambridge a další výzkumy vlastností plynu pod vedením H. Debray na Ecolé Normalé Superiéure v Paříži. Tehdy objevil W. s využitím vlastních přístrojů hydratovaný krystalický dioxid uhlíku (CO28H2O) a definoval jeho složení.
Roku 1882 se vrátil zpět do Krakova a převzal katedru fyziky na Jagellonské univerzitě. Roku 1883 se seznámil s Karolem Stanisławem →Olszewským a společně začali zkoumat zkapalnění vzduchu. V dubnu roku 1883 se jim podařilo zkapalnit tzv. „permanentní plyny“ kyslíku, dusíku a oxidu uhelnatého. Použili k tomu zařízení sestrojené Louisem Cailletem, a jako chladící kapalinu tekutý ethylen a dioxid uhlíku. Tím výrazně přispěli ke kinetické teorii hmoty.
W. určil měrnou hustotu, teplotu a hřejivost kapalného kyslíku a neúspěšně prováděl testy zkapalňování vodíku. Při této příležitosti se mu podařilo odvodit dusík, používaný jako chladící médium.
Roku 1884 se mu podařilo zkapalnit vodík v dynamickém stavu.
Roku 1883 se stal členem Vědeckého výboru Mezinárodního veletrhu elektřiny ve Vídni, kde pracoval vedle vědců Ludwiga →Boltzmanna, Franze Serafina Exnera, Ernsta →Macha a A. Strouhala.