BRONIEWSKI, Witold
* 15. 10. 1880, Pskov, Rusko
† 11. 1. 1939, Varšava, Polsko
metalurg
V letech 1900 - 1901 studoval Broniewski na Univerzitě matematicko-fyzikální fakulty v Petrohradě. Ve studiu pokračoval na Jagellonské univerzitě v Krakově. Po ukončení studia odešel v roce 1904 do Nancy (Francie), kde studoval elektromechaniku, kterou v roce 1908 úspěšně dokončil.
Ve vědeckém výzkumu, z této doby ho zajímala souvislost mezi elektrickým odporem a neutrálním chováním kovů při ohřevu především při tavení.
V laboratoři A. Guntz v Nancy začal vědecké studie, které měří elektrický odpor alkalických kovů, galia a telluru. V roce 1911 ukončil studium na pařížské Fakultě fyzikální vědy v Sorbonně. Specializoval se u známého metalografa Henriho Le Chateliera, kde studoval elektrické a termoelektrické vlastnosti hliníkových slitin Al-Zn, Al-Sn, Al-Bi, Al-Mg, Al-Ag, Al-Cu.
Během tohoto výzkumu stanovil strukturu těchto slitin, kde určil limity pevných roztoků a složení intermetalických sloučenin v něm přítomných. Při fotografování struktur použil metodu určení filiace, která byla jeho specialitou. V roce 1911 napsal svou disertační práci "Studie o elektrických vlastnostech hliníkových slitin" a získal doktorát v oboru fyzikální vědy na pařížské Sorbonně s nejvyšším vyznamenáním "mention trés honorable".
Na základě výše uvedených výzkumů, byl vyznamenán v roce 1910 Pařížskou akademií věd cenou Alhumberta a "Medal of Berthollet".
Spolu s Henri Le Chatelier vypracoval metodu fotografické registrace měnících se dat v závislosti na čase a teplotě, což umožnilo zhotovení diagramů o změnách elektrických vlastností různých slitin s ohledem na jejich složení a strukturu.
V roce 1912, byl ve Lvově /Lvov/Lviv/Lwów, kde získal doktorát v metalurgii na Technické univerzitě. Jagellonská univerzita nostrifikovala tento titul. Tam také získal doktorát z filozofie. V letech 1913-14, prováděl v Paříži výzkum v laboratoři Marie Curie Sklodowské, a učil metalografii v Sorbonně. Během této doby vznikla jeho monografie o slitinách mědi. V té době také studoval účinek transformace austenitu na martenzit při hlubokém zmrazování.
V letech 1818/19 sloužil jako dobrovolník v polské armádě ve Francii. V roce 1919 se vrátil do vlasti a dostal místo profesora na Technické univerzitě ve Lvově/Lvov/Lviv/Lwów, kde přednášel o metalografii a encyklopedii strojního zařízení.
