KLUGER, Władysław

K. ukončil 1868 studium na Technickém institutu v Krakově/Kraków a poté studoval v letech 1869 až 1873 na École des Ponts et Chaussees v Paříži. Mezi lety 1872 a 1874 publikoval v žurnálech „Společnosti exaktních věd” první polská pojednání o (Fourneyronových) turbínách. Spolu s Feliksem Kucharzewskim publikoval roku 1873 učebnici „Nauka o hydraulice včetně teorie vodních strojů s úvodem do analytické mechaniky kapalných těles”.
Na konci studia v Paříži jej povolal Edward Habich jako zvláštního zmocněnce peruánské vlády do této jihoamerické země. Jako vládní inženýr projektoval a kontroloval K. stavbu železných mostů v přístavech Callao a Ancon a železného mola o délce 200 m v přístavu Huacho.
Pod jeho dozorem byla také provedena úprava toku řeky Rimac v Limě a projektování závlahového kanálu, který sbíral vodu vysokohorské řeky Maure z východního úbočí Kordiller na západní svah pro zavlažování Tacny, jižně nejvzdálenějšího departementu země. Jeho projekt zamýšlel obrácení toku řeky pomocí 185 km dlouhého kanálu a stavbou tunelu o délce 1400 m v hlavním hřebeni Kordiller ve výšce okolo 4300 m nad mořem, kudy se měla dostat voda k provincii Tacna. V letech 1875/76 vedl K. expedici na průzkum plánovaného území pro vybudování kanálu. Tyto práce jsou popsány v knize „Dopisy z Peruwie” („Listy z Peruwii”) a v peruánském časopisu „Revista de Agricultura” (1876/77).
Projekt nebyl realizován, neboť Peru přišla o část departementu Tacna během čilsko-peruánské války v letech 1879 až 1884.
Po roce 1876 dohlížel K. na stavbu železniční trati z Ilo do Moquegua a z Arica do Tacny. Rok nato ho peruánská vláda pověřila stavbou trati, která měla spojit Peru s Bolívií. Na jaře toho roku vedl expedici na vyměření železniční trati až do nadmořské výšky 4394 m. Projekt, realizovaný roku 1878, je dodnes hlavním spojením mezi oběma zeměmi.
V letech 1878 až 1880 byl K. zodpovědný za stavbu cest z Chorrillos do Miraflora u Callao a v regionu Condorpico, za stavbu zavlažovacího kanálu Maure až po Uchusumu, vodního díla pro město Chorrillos a za obnovu měst Arica a Tacna po zemětřesení z roku 1877. Od roku 1876 učil K. Jako řádný profesor a vedoucí katedry pro hydrauliku, důlní a vodní stavitelství na Technické vysoké škole v Limě. Tehdy zveřejnil důležité pojednání „Výklad o nauce o pevnosti a stabilitě stavebního díla”.
K. zastupoval Peru roku 1878 na světové výstavě a na Technickém kongresu v Paříži.
Z důvodu nemoci (tuberkulóza) se roku1880 vrátil do Krakova/Kraków. V roce 1881 projektoval úpravu toku řeky Wisłoka, roku 1882 pracoval ve výboru pro vodní díla města Krakov/Kraków. K tomu zveřejnil mnoho článků v krakovském časopise „Czasopismo Techniczne”.
V letech 1877/78 věnoval svoji bohatou archeologickou, antropologickou a etnografickou sbírku z Peru akademii věd v Krakově/Kraków.