LANNA, Vojtěch

Po přerušení studia na pražském Polytechniku začal L. pracovat v loděnici svého otce ve Čtyřech Dvorech a sjížděl Vltavu a Labe. Studijní cesta jej zavedla do Hamburku. V roce 1828 se stal c.k. lodním mistrem a převzal otcovu firmu.
Věnoval se stavbě lodí a obchodoval se solí, kterou dodával do Prahy, a se dřevem a grafitem, které prodával do Německa. L. spolupracoval také na regulaci Vltavy a Labe, když se v letech 1829 až 1831 stal nájemcem vodních staveb mezi Českými Budějovicemi a Prahou. V roce 1833 prodloužil tuto trasu až k saské hranici. Později reguloval na vlastní náklady vodní toky Nežárky, Lužnice a Blanice pro vory.
L. působil také ve stavbě železnic, mimo jiné od roku 1832 při stavbě koněspřežné železnice České Budějovice – Linec. V roce 1845 zřídil železniční budovu státní železnice v Praze (dnešní Masarykovo nádraží). Jako železniční podnikatel spolupracoval s bratry Kleinovými a podílel se na zřízení trati Praha – Podmokly a v 50. a 60. letech 19. století také na úsecích železnice Praha – Plzeň, Liberec – Pardubice, Kralupy – Turnov a na Severní železnici.
Jeho firma se dále angažovala ve stavbě mostů. V letech 1840–1841 zřídil řetězový most v Praze a reguloval přilehlý břeh, v roce 1845 zbudoval řetězový most v Podolu. Obchod se dřevem vedl ke zřízení pily a továrny na parkety u Českých Budějovic (Továrnu na parkety přeložil roku 1858 do Prahy). Ve 40. letech 19. století se L. začal věnovat hornictví. Roku 1843 se stal spoluvlastníkem malé jihočeské železárny v Adolfově a roku 1847 vlastníkem černouhelných dolů na Kladně, které koupil společně s pražským občanem V. Novotným. Když se v roce 1848 přidali bratři Kleinové, vzniklo černouhelné těžařstvo Kladno, které vlastnilo také železnorudné doly u Nučic. Těžařstvo získalo v roce 1850 koncesi ke stavbě železáren na Kladně, která však byla brzy převedena na hutní těžařstvo Kladno, jehož členem L. taktéž byl. Těžařstvo zřídilo v letech 1854/55 Železárny Kladno, které v roce 1857 převzala Pražská železářská společnost, ve které byl L. členem správní rady. Tehdy měl L-ův podnik podíl také v pražské porcelánce na dnešním Smíchově.
Na základě svých zásluh o jihočeský průmysl byl v roce 1850 svými kolegy zvolen prvním prezidentem obchodní a živnostenské komory v Českých Budějovicích. V roce 1857 se přestěhoval do Prahy. L. patřil k nejvýznamnějším českým podnikatelům 19. století. Jeho syn Vojtěch L. mladší pokračoval v rozvoji firmy a angažoval se jako sběratel uměleckých předmětů a jako mecenáš. Byl spoluzakladatelem pražského Muzea uměleckých řemesel.