WARTHA, Vince (Winczenz)

Po gymnáziu začal W. studovat chemii v tenkrát ještě velmi skromně vybaveném Józsefově polytechniku na hradě Buda, přešel však na ETH Curych, kde roku 1864 dokončil studium s diplomem. Po návratu do Maďarska získal místo asistenta na Katedře chemie v Polytechniku. Nespokojen se situací odešel W. do Německa, získal v Heidelberku doktorát a vrátil se zpět do Curychu, kde v letech 1865 až 1867 pracoval jako asistent a soukromý docent na Institutu chemie.
Roku 1867 však přijal nabídku učit na maďarském Polytechniku na Katedře mineralogie a geologie. V roce 1871 převzal na nové Vysoké škole technické Katedru chemické technologie, kde zůstal následujících 41 let. V letech 1870 až 1897 byl W. také ředitelem univerzitní knihovny. W. se rozhodující měrou podílel na výběru stavebního místa pro stavbu nové vysoké školy na pravém břehu Dunaje. V roce otevření novostavby zastával úřad rektora, kvůli těžké nemoci se však zúčastnit zahajovacích slavností, na kterých byl přítomen i císař František Josef.
W. publikoval více odborných knih, celkem okolo 500 vědeckých příspěvků a byl redaktorem časopisu „Müegyetemi Lapok“, který vycházel od roku 1876. Jeho nejvýznamnější inovací bylo odkrytí několik set let starého tajemství středověkého listrového emailu, který se kovově leskl. Díky novému emailu s podobným účinkem vyráběly závody Zsolnay-Werken v Pécsi porcelánové předměty s tzv. eosin emailem. Jako odborník na keramiku se W. účastnil také založení Museo Internazionale delle Ceramiche ve Faenze. Dále vyvinul určitou metodu alkalimetrie a společně s Ignácem Pfeiferem metodu určení tvrdosti vody.
Od roku 1873 byl korespondujícím, od 1893 řádným členem a od roku 1909 viceprezidentem Maďarské akademie věd. Mimoto se W. v letech 1900 až 1909 angažoval jako prezident Maďarského spolku turistů.