KAPLAN, Viktor

Po studiu strojírenství na Vysoké škole technické ve Vídni nastoupil K. v roce 1901 na místo do továrny na zážehové motory →Ganz & Co. v Leobersdorfu. O dva roky později se stal konstruktérem na Institutu strojírenství a kinematiku na Německé vysoké škole technické v Brně. V roce 1908 získal K. titul Dr. techn. Po habilitaci se stal soukromým docentem vodních turbín, vedoucím Katedry teorie a stavby vodních turbín a konečně roku 1913 mimořádným a pět let na to řádným profesorem.
Při hledání řešení získávání energie z vodních toků s malým spádem, pro které se nehodily tehdejší vrtulové a Francisovy turbíny, vyvinul K. v malé turbínové laboratoři, kterou zřídil na Německé vysoké škole technické v Brně, v několika krocích zcela nový typ turbíny. Nejprve snížil ztráty vzniklé třením tak, že zredukoval počet lopatek a ztenčil jejich profil. Později zkonstruoval lopatky, které během provozu mohly být vychýleny, a tím přizpůsobeny změněným podmínkám průtoku.
K. si nechal své vynálezy v letech 1912/14 patentovat – radiální stator s převážně axiálním rotorem, vychylovací provedení vodicích lopatek turbíny, uspořádání bezlopatkového provozu mezi statorem a rotorem a bezkomorovou koncepci vodicích lopatek turbíny. Podniky, které investovaly do vývoje Francisových turbín, však poté zatáhly K. do patentových sporů. Kvůli tomu a kvůli vypuknutí první světové války se praktické provedení Kaplanovy turbíny zpozdilo až do roku 1918, kdy brněnská továrna a slévárna Ignáce Storeka dodala první takovou turbínu pro přádelnu ve Velmu (Dolní Rakousko), která byla uvedena do provozu v roce 1919 (dnes v Technickém muzeu Vídeň). Licenční smlouvy na výrobu Kaplanových turbín s podniky sdruženými v mezinárodním konsorciu zaručily až do 20. let celosvětové rozšíření Kaplanových turbín.
Po permanentním přepracovávání a vyčerpávajících patentových sporech trpěl K. od roku 1922 nervovou nemocí. Další zátěž představovaly problémy s kavitací, které se u Kaplanových turbín vyskytly. S podporou svého žáka a pozdějšího prvního asistenta Jaroslava Slavíka a licenčních firem, zejména švédské Verkstaden z Kristinehamnu, zvládl K. i tuto kritickou situaci. Kaplanovými turbínami nového typu pak byly vybaveny mimo jiné vodní elektrárny v Loucné, Rapotíně, Kroměříži, Gorici a Lilla Edet (Švédsko).
K. byl roku 1926 za své výkony v oblasti technických věd oceněn čestným doktorátem pražského Vysokého učení technického. O pět let později opustil vysokou školu a přestěhoval se na statek Rochuspoint (Rakousko), kde krátce poté, co mu byl udělen titul čestný doktor technických věd brněnské technické vysoké školy, 23. srpna 1934 po delší nemoci zemřel.