ŽIVIC, Valentin Matija (SHIVITZ)

Ž. studoval na Polytechnickém institutu ve Vídni a v roce 1848 se zde jako člen Akademické legie zúčastnil Březnové revoluce. Po dokončení studia v roce 1850 pracoval do roku 1855 jako technický kreslič v Bozenu a Štýrském Hradci, vrátil se pak ale zpět do Skopa, kde mimo jiné plánoval a vedl stavby budov, ulic a kašen. Několik projektů realizoval pro firmu Righetti v Terstu. V roce 1859 složil jako předpoklad k samostatnému plánování zkoušky stavebního inženýrství. Jako stavební inženýr pak v roce 1872 převzal měřen pozemků a plánování trasy železnice Terst - Ajdovščina. Při stavbě železnice Rijeka – Záhřeb byl zodpovědný za ocenění odškodnění, byl také odborným znalcem při vyčíslování škod napáchaných požárem divadla ve Splitu v roce 1881 a při požáru na ostrově.
V roce 1873 založil firmu „Shivitz & Comp.“, která obchodovala s technickým materiálem a továrnám, mlýnům a vodárnám nabízela plány na klíč jako generální partner. Největším projektem jeho podniku byla v roce 1890–1891 stavba vodovodu v Cetinje (Černá Hora). Známo je také 11 Ž-ových privilegovaných vynálezů: kuchyňský sporák na koks (1868), hydraulický motor (1870), železná kamna (1871), pumpa na víno s gumovou hadičkou (1878), stroj na lámání koksu (1888), rozprašovač síry (1892), stříkací hubice (1892), ruční stříkačka na peronosporu (1892), nový rozprašovač pro stříkačky na peronosporu (1895, jeho nejúspěšnější vynález), pluh s předkem (1903) a přívodní ventil vzduchu pro uzavřené přívody vody k WC (1906).
V roce 1898 odešel Ž. v sedmdesáti letech do penze a firmu předal svému společníku Schöffmannovi. Příležitostně pracoval ještě jako technický poradce a angažoval se ve slovinských záležitostech v Terstu.
Ve vysokém věku téměř devadesáti let vystoupil ještě na veřejnosti, a to při vynálezu letadla. Jeho zájem o letectví sahá až do 60. let 19. století, kdy pracoval v Lokavci u Ajdovščiny, kde se seznámil s prvními létacími zařízeními Bavčarov kovárny. Ž. začal se stavbou modelů létajících přístrojů podobných vrtulníkům, které startovaly a přistávaly svisle a také se měly vznášet ve vzduchu. Když v roce 1893 český průkopník letectví Georg Wellner v „Časopise rakouského spolku inženýrů a architektů“ publikoval svůj koncept podobného létacího aparátu, viděl v tom Ž. uskutečnění své ideje. Wellner však tento koncept oproti Ž. brzy vzdal. U jeho létacího aparátu „Aeropter“ měly pohon vytvářet dvě lopatková kola, točící se proti sobě na vodorovných osách, přičemž se lopatky při pohybu nahoru uzavřely a při pohybu dolů otevřely, aby stlačovaly vzduch pod senou. V roce 1909 hledal veřejnou podporu své práce a předvedl model létacího aparátu. Roku 1910 založil akciovou společnost k vývoji, výrobě a prodeji helikoptér. Když však jeho modelové pokusy ztroskotaly a Patentový úřad ve Vídni jim odepřel ochranu patentem, vyschla i podpora akcionářů. Ž. se pokoušel ve vynálezu pokračovat, ale jak jeho vysoký věk, tak i druhá světová válka zabránily jeho úspěchu.