HÁJEK von HÁJEK, Tadeáš

H-ův otec, Šimon H., učenec a přírodovědec, byl známým Mikoláše Koperníka a vlastnil jeho spisy. Jeho dům „U Hájků“ vedle Betlémské kaple na Starém Městě pražském bylo místem setkávání pražské inteligence.
H. studoval v Praze jazyky, filozofii, matematiku a astronomii. V roce 1548 odešel do Vídně a navštěvoval přednášky o medicíně a astronomii. Roku 1550 se vrátil zpět do Prahy, o rok později získal titul magistra a začal přednášet na univerzitě. V následujících letech ze studijních důvodů pobýval vícekrát v zahraničí, mimo jiné ve Vídni a poté v Boloni, kde získal doktorát. Poté cestoval do Milána ke známému lékaři a matematikovi Gironimo Cardanovi.
Roku 1555 se H. vrátil zpět do Prahy a opět začal přednášet na pražské univerzitě o matematice na základě svého spisu „De laudibus geometriae“, brzy na to však univerzitu opět opustil, aby se věnoval medicíně a botanice. V roce 1562 se postaral např. o české vydání Mattioliho „Herbaria“. Jako geodet trianguloval v letech 1556 až 1563 se svými žáky okolí Prahy a podnikl několik cest po Čechách za účelem sesbírání koordinát a podkladů pro mapu Čech. Protože však podpora ze strany ani krále ani stavů nepřicházela, musel práci přerušit.
Jako lékař se H. v letech 1566 až 1570 účastnil polního tažení proti Turkům v Maďarsku. Za své zásluhy byl roku 1571 povýšen do rytířského stavu a byl jmenován nejvyšším zemským lékařem a osobním lékařem císaře Maximiliána II. a jeho nástupce Rudolfa II.
H. se zabýval také alchymií. Jako jeden z nejvýznamnějších přírodovědců rudolfínského dvora se těšil důvěře císaře. Byl pověřen kontrolou alchymistů, kteří přicházeli do Prahy, aby vstoupili do služeb císaře. Založil kalendář, tzv. „Minuce“, která mimo kalendářních údajů obsahovala také pranostiky k předpovědi počasí a astrologické jevy. H. patřil také k přímluvcům za gregoriánskou reformu kalendáře, ke které se v roce 1584 přihlásil také císař Rudolf II..
Další význačnou oblastí H-ova života byla astronomie. Jeho první významné dílo „Diagrammata ...“ se zabývá výpočtem zatmění měsíce a slunce. Roku 1572 byla v souhvězdí Kassiopeia objevena nová hvězda, kterou H. jako jeden z prvních popsal ve svém díle „Dialexis de novae et prius incognitae stelae“. H. je pravděpodobně autorem nové metody k určení polohy hvězd i měření výše a doby průchodu hvězd meridiánem. Zabýval se dále výpočty vzdálenosti, složením a původem komet. Pokud byly viditelné, denně vyměřoval jejich polohu.
Roku 1576 se H. v Řezně u příležitosti korunovačních slavností Rudolfa II. seznámil s dánským astronomem Tychonem Brahe. Hájek patřil společně s Giordano Brunem, Tychonem Brahe a Johannem Keplerem k užšímu kroužku vědců, kteří se sešli v Praze v době Rudolfa II.