KÁRMÁN, Tódor

K-ův otec byl profesorem pedagogiky a zakladatelem takzvaného Cvičného gymnázia při Univerzitě Budapešť, které navštěvoval i jeho syn. K. poté studoval na Strojní fakultě Technické vysoké školy v Budapešti. Poté co získal titul diplomového inženýra, sloužil rok u dělostřelectva, následovala práce asistenta na Institutu nauky o pevnosti na Technické vysoké škole. Stipendium mu umožnilo odejít do Göttingenu, kde pracoval u Ludwiga Prandtla v oblasti nauky o proudění. Z původně zamýšlených dvou let se stalo celkem šest. Roku 1911 publikoval poprvé tzv. Kármánovu vírovou řadu.
Roku 1912 jej Důlní akademie v Banské Štiavnici jmenovala profesorem. I když byl konfrontován s časovým omezením svých výzkumů, přijal K. místo na Vysoké škole technické v Cáchách. Za první světové války sloužil K. jako nadporučík v leteckém arzenálu (Fischamend u Vídně), kde ve větrném tunelu, který vytvořil, mohl pracovat na pokusech týkajících se střelby z letadel. Na konci války se vrátil zpět do Budapešti. Na ministerstvu školství vedl K. reformu vysokých škol a poté národní komisařství pro výuku. Po pádu Maďarské republiky rad však musel roku 1919 uprchnout. K. se uchýlil do Cách, kde opět převzal svou katedru, kterou vedl až do roku 1930 a z které vybudoval centrum aerodynamiky. V době pobytu v Cáchách vyvinul K. svou teorii turbulence. Roku 1926 cestoval do USA, kde díky finanční pomoci milionáře Guggenheima založil na Univerzitě Pasadena v Kalifornii výzkumnou laboratoř pro aerodynamiku, jejíž vedení také převzal. V roce 1933 pak K. do Pasadeny emigroval. Ve svých dalších pracích se zabýval aeronautikou, pracoval na teorii konstrukce prvních nadzvukových letadel, účastnil se prvních raketových výzkumů a postavil rané prototypy balistických raket. K. obdržel mnoho čestných doktorátů a vysokých vyznamenání. Roku 1962 navštívil svou rodnou zemi. Jeho jméno nese jeden z měsíčních kráterů.