BRYŁA, Stefan Władysław

V letech 1903 - 1908 studoval na fakultě inženýrství technické univerzity ve Lvově/Lvov/Lviv/Lwów, kde začal svou vědeckou práci a v roce 1909 získal titul doktora technických věd. Od 1907 do 1909 působil jako asistent a od roku 1909 jako docent na katedře konstrukce mostů na Technické univerzitě. B. přednášel o technickém kreslení, inženýrství a statistice. Na žádost university, byl poslán v roce 1910 z Krakovské Akademie věd do zahraničí. Studoval na Vysoké škole technické v Berlíně-Charlottenburg, na škole „École des Ponts et Chaussées“ v Paříži a na Universitě v Londýně. Zároveň pracoval v dílnách ocelových konstrukcí v Německu, Francii a Anglii. V roce 1912 absolvoval praktikum v konstrukčních dílnách a při výstavbě velkých budov v Kanadě a ve Spojených státech, včetně tehdy největší budovy, Woolworth. Building v New Yorku.
V letech 1913/14 a 1919/20 přednášel jako docent na technické vysoké škole ve Lvově statistiku oboru stavebnictví. Internovaný během první světové války, zastával post profesora na Universitě College v polském Lvově/Lvov/Lviv/Lwów, kde přednášel od roku 1915 - 1917 o stavebnictví a v letech 1915 - 1918 pracoval v kanceláři pro konstrukce mostů.
V roce 1921 se stal řádným profesorem a vedoucím 2. katedry mostní konstrukce Technické univerzity ve Lvovu. Přednášel o mostních konstrukcích a teoriích, a významně rozšířil znalosti o železobetonových mostech. V roce 1934 byl jmenován vedoucím katedry na stavební fakultě architektury Technické univerzity ve Varšavě, kde přednášel o stavební mechanice a ocelových konstrukcích. 1938/39 byl děkanem této fakulty. B. zavedl v mostní teorii pojem prostorového efektu povrchu a snažil se vyřešit problém (Einflusskörper???)
V publikacích vypracoval principy výpočtu a navrhování železobetonových bloků, teoretické základy elektrického svařování a stavební ocelové konstrukce. Studoval teoretické úkoly konstrukce válcovaných profilů. V roce 1927-28 vypracoval konstrukci prvních elektricky svařovaných silničních mostů v Evropě přes řeku Słudwia u Lowitsch /Łowicz. Byly to (Einfeldfachwerkbrücke) mosty vyrobeny bez nýtů, což umožnilo úspory oceli o 20 procent. Tento úspěch byl popsán v mnoha zahraničních technických časopisech. V roce 1928 vypracoval pro ministerstvo veřejných prací, první pravidla na světě o svařování ocelových konstrukcí.

Rovněž jako betonové konstrukce ve Varšavě/Warszawa navrhnul B.: továrnu na lokomotivy (1922), studentskou kolej na náměstí Narutowicz (1926), devítipodlažní budovu Všeobecné pojištovny v Kopernikově ulici (1928), konstrukci budovy polské spořitelny z ocelového rámu s kopulí a komponenty z trubek (1931/33), konstrukci 16-podlažní výškové budovy „Prudential”, hotel „Warszawa” (dokončen 1932), budovu nemocnice v Niepodległości třídě,
vojenskou budovu na Krakovském předměstí/Krakowskie Przedmieście (1933) a budovu válečného loďstva (1934). Byl také zodpovědný za projekt 14-podlažní budovy, daňové komory v Katovicích (1931), budovy tržnice v Katovicích/Katowice (1935) a budovy Jagellonské knihovny v Krakově/Kraków (1934-1936), kde jako první použil duté svařované ocelové sloupy, které plnily rovněž úlohu ventilačního potrubí. Od něho pochzejí též projekty železobetonové konstrukce kostela "na Kamionku" ve Varšavě/Warszawa, železné konstrukce věže kostela sv. Elizabethy ve Lvově/Lvov/Lviv/Lwów a více dřevěných kostelních střech. Zavedl také pro stavební konstrukci tzv. perforované nosníky, tj. prořezané a svařované dvojité-T-nosníky s šestistrannými otvory. Jako první vytvořil z jednotlivých plechů
plnostěnné nosníky. Ukázal na možnost zvětšení pevnostních parametrů spojitých nosníků
na opěrách. Spolu s Waclawem Paszkowskim vypracoval výpočetní a projektovou normu betonových a železobetonových konstrukcí (1933). Zabýval se úlohy stavební ekonomie,
některými problémy výstavby s použitím izolačních materiálů; analyzoval stavební katastrofy a vytvořil vlasní pořadí příčin: chyba v projektu, špatný základ stavby, špatné stavební materiály, nedostatečné provedení a tzv. vnější příčiny (např. nepozornost).
B. byl řádným členem Varšavské vědecké společnosti (1936), předseda Sdružení polských inženýrů a techniků v Rusku (1915-1918), člen stálé mezinárodní komise pro mosty a inženýrské stavby (1929), odpovídající člen (1932) a řádný člen (1935) Akademie technických věd. V roce 1918 se účastnil polsko-ukrajinské války jako zástupce komandanta oddělení mobilizace během obrany Lemberga /Lvov /Lviv/Lvov. V letech 1926 - 1934 byl členem křesťansko-demokratické strany v polském parlamentu a v letech 1934 - 1939 předseda křesťanských odborů v Polsku. V polovině 30 let zřizoval na Technické univerzitě ve Varšavě výzkumná zařízení pro vodní ochranu budov, dříve nejmodernější zařízení tohoto druhu v Polsku. B. získal 6 patentů v oblasti ocelové konstrukce, udělených mezi 1928 a 1935.