DRZEWIECKI, Stefan

D. emigroval do Francie v roce 1859 a studoval na pařížské L'Ecole Centrale des Arts et Manufactures. V roce 1867 patentoval svůj první vynález, počítadlo kilometrů pro tažné koňské vozy. V roce 1873 představil na světové výstavě ve Vídni některé jeho vynálezy:
automatickou vagónovou spojku, zařízení na měření rychlosti pro parní lokomotivy, regulátor pro parní a vodní turbíny, parabolický posuvník, kružítko pro kreslení kuželoseček a také tam vyhrál dvě ceny. Jeho vynálezy vzbudily velký rozruch v Rusku. Na pozvání velkoknížete Konstantina strávil D. v letech 1873 - 1877 v Petrohradě a pracoval tam pro válečné námořnictvo. Zkonstruoval přístroj pro automatické stanovení lodní trasy na mapě. Období 1877 - 1879 věnoval na výstavbu ponorek pro jednu a čtyři osoby. Zpočátku myslel na pohon síly svalstva nohou posádky, avšak od roku 1877 plánoval pohon lodní vrtulí. K prvním pokusům od něj konstruovanou ponorkou došlo během rusko-turecké války. V roce 1889 byl předložen návrh ponorky pro dvanáct osob, který nicméně nebyl realizován. Měla to být první ponorka poháněna baterií elektrického motoru. D. se vrátil 1891 do Paříže, kde pokračoval v práci s konstrukcí ponorek. V následujícím roce představil francouzské společnosti Seetechnik teorie výpočtu lodních vrtulí. V roce 1897 získal druhou cenu v mezinárodní soutěži (první cena nebyla udělena) za návrh jedné ponorky. Ta byla vybava dvěma torpédomety, které využívaly účinek stlačeného vzduchu. V témže roce pracoval na koncepci bezpečnosti válečných lodí prostřednictvím vodonosné vrstvy mezi plášťem a vnějším potahem trupu. Jeho vynálezy byly používány vojskem Francie a Ruska. Podle jeho návrhu byla postavena v Rusku ponorka s pohonem spalovacího motoru a výtlakem 350 tun. Za jeho lodní konstrukce obdržel kromě ceny válečného námořnictva také britský čestný titul "Naval Architect Velké Británie". D. se zajímal také od roku 1880 o letectví. V roce 1885 měl první veřejnou přednášku o aerodynamickém letu a v roce 1887 vydal knihu "Letadla v přírodě", ve které formuloval teorii, že u strojů, které jsou těžší než vzduch by se měl využívat princip jednoplošníka. Takové názory byly považovány v té době za revoluční a zpočátku byly brány s opatrností. Obecně platilo, že létající stroje se mohly pohybovat ve vzduchu principem křídelníka nebo vrtulníka. Také v roce 1887 představil na mezinárodním kongresu v Paříži jeho teorii o mechanickém letu a napsal pro časopis "L‘Aéronaute" článek pod názvem "Les oiseaux considérés comme des aéroplanes animés". Své teoretické úvahy o otázkách pohybu v kapalinách a plynech používal pro své statické výpočty vrtulí. To bylo považováno za první praktickou metodu jeho návrhu, čímž si získal světovou proslulost. Jako výsledek jeho několikaleté práce teorií výpočtu vrtulí, vydal v roce 1909 knihu "Les hélices aériennes". Formuloval teorii o podobnosti vrtulí a její optimalizace a vypracoval metody výpočtu vrtulí základě charakteristických dat letadel. Jeho nápadu se chopila francouzská firma Ratmanoff na výrobu vrtulí "Normale", které měly velký úspěch vzhledem k jejich vysokým výkonům a vysoké rychlosti (3000 ot./min.). 1909 patentoval D. ve Francii návrh jednoho eigenstabilen letadla. Jeho prototyp, "Canard", který byl vybaven tlačnou vrtulí a samostatným automatickým stabilizačním systémem, byl představen na mezinárodní letecké výstavě v Paříži. Vypuknutí války však zabránilo dalšímu vylepšení tohoto letadla.
Velkou zásluhou D. bylo, že poukázal 1909 ve své práci „De la nécessité urgent de créer un laboratoire d'essais aérodynamiques destinés à fournir aux aviateurs les éléments nécessaires à la construction des aeoroplanes“ na naléhavou potřebu vyzkumných testů v letectví a aerodynamické laboratoři. Tato kniha se rychle rozšířila a přispěla k založení prvního mezinárodního leteckého výzkumného centra Aerodynamického institutu v Saint Cyr, poblíž Versailles. Za své projekty a práce obdržel D. 1913 ve Francii cenu "Chambre Syndicale des Industries Aéronautiques" a v Polsku mu udělila valná hromada Ligy na ochranu ovzduší státu titul čestného člena. Jeho práce "Théorie générale de l'hélice" byla vyznamenána 1920 Francouzskou akademií věd. D. byl řádným členem Varšavské vědecké společnosti.