STASZIC, Stanislaw

Staszic studoval v letech 1779-1781 přírodní vědy na pařížské College de France. Jeho hlavní oblastí zájmu byla geologie, ze které vytvořil samostatnou disciplínu. Po svém návratu do Polska procestoval zem a zabýval se geologickým a geografickým průzkumem. Byl zakladatelem geologického průzkumu v Polsku. V letech 1802-1807 Staszic velice detailně prozkoumal Karpaty z hlediska geologického, jak z polské strany, tak ze strany rakousko-maďarské.
Roku 1786 přeložil slavné dílo „Přírodní období“ J. P. Buffona. Toto dílo obsahovalo polemiku proti Buffonově teorii o obdobích. Ve světě vědy měl úspěch se svým rozborem melanitů z oblasti okolo Krzeszowic, který se roku 1807 objevil ve Francii a o 2 roky později v Německu. Podobně jako jeho předchůdci J. E. Guettard a J. J. Faber, byl Staszic stoupencem diluviálního pojetí původu hornin na území Polska. Pravidla tohoto pojetí představil roku 1815 v díle „O nerostném bohatství Karpat a dalších pohoří a rovin Polska“. Navíc publikoval několik geologických map s názvem „Carta geologica totius Poloniae, Moldawiae, Transylwaniae et partis Hungariae et Valachiae, inventa per Staszic“, ve kterých byl zaznačen výskyt nerostných surovin, především výskyt ropy a solných pramenů. Do map zapsal archeologické pamětihodnosti a stal se tím průkopníkem synchronně-přírodovědecké metody. Jednalo se o první vědeckou učebnici geologie a mineralogie Polska s důrazem na oblast Karpat. Zobrazil poprvé ichtyologické kontury jezer v Tatrách, pročež je považován za „otce limnologie“. Staszic je označován také jako první botanik oblasti Tater a průkopník ochrany přírody v této oblasti.
Své filozofické názory publikoval roku 1819/20 v knize „Lidstvo“, kde popsal proces emancipace lidstva a položil základy materialistického nazírání světa.
Roku 1800 se stal členem varšavské Společnosti přátel vědy a od roku 1808 až do své smrti byl jejím předsedou. Jeho zásluhou bylo založení Báňské akademie v Kielce roku 1815 a Důlního sboru, tzn. Báňské organizace. Založil také první Zemědělskou společnost v Hrubieszově.
Staszic ukázal, jak překonat zaostalost Polska pomocí modernizace hornictví a hutnictví, které organizuje podle saského vzoru. Tímto je považován za zakladatele polského hutnictví v regionech Kielce a Dąbrowa. V roce 1823 existovalo již 37 železorudných dolů, 9 vysokých pecí, 32 oceláren a und 116 železáren. Roku 1819 navrhl projekt výstavby velkého průmyslového závodu v centru výskytu rudy v Białogonie u Kielce s 15 pecemi pro tavení mědi a olova, pro těžbu stříbra a výrobu mosazi. Poukázal velice brzy na význam černého uhlí pro hospodářský rozvoj regionu Dąbrowa.