BECHYNĚ, Stanislav

B. navštěvoval reálku v Novém Městě na Moravě a poté začal studovat stavební inženýrství na Vysokém učení technické v Praze, promoval v roce 1910. Poté nastoupil u stavební firmy Skorkovský, kde se propracoval až na pozici technického ředitele. Od začátku své profesní dráhy se věnoval technickým možnostem betonu ve stavebnictví. S firmou Skorkovský zůstal spojen až do svého nástupu na Vysoké učení technické v Praze.
K jeho prvním samostatným dílům patří obloukový most se zavěšenou mostovkou v Hořepníku z roku 1913, dále silniční most přes řeku Mrlina v Křinci z roku 1918. V roce 1914 použil při stavbě haly ocelárny v Hrádku u Rokycan železobetonovou konstrukci – současně to byla jeho dizertace pro doktorát technických věd (1915). O rok později vyvinul v automobilce Praga techniku hřibových stropů se sloupy z ovinuté litiny. Roku 1919 vyhrál mezinárodní soutěž na stavbu paláce Lucerna v Praze, pro který navrhl nosnou konstrukci ze železobetonu. Dále B. naplánoval řadu betonových konstrukcí pro tovární haly v kladenských ocelárnách, v cementárně v Králově Dvoře, pro sklady v Bratislavě, v Kostelci na Labi i pro letištní haly na letišti Praha-Letňany a Karlovy Vary.
Roku 1920 se B. stal řádným profesorem statiky a dynamiky železobetonových staveb na Vysokém učení technickém, Fakultě stavebního inženýrství v Praze. V dalších letech až do svého emeritování v roce 1958 založil samostatnou školu stavebnictví betonových a kamenných mostů. V letech 1926/27 a 1934/35 zastával B. funkci děkana Fakulty stavebního inženýrství.
Problém přemostění údolí Praha-Nusle zaměstnával B. od roku 1919, kdy společně s architektem Kozákem poprvé navrhl most přes toto údolí. Také poté se v 30. letech 20. století účastnil dalších soutěží na stavbu mostů. Roku 1935 byl podle jeho návrhu postaven most přes řeku Chrudimka v Pardubicích a v letech 1940 až 1944 obloukový most pro dálnici u obce Senohraby.
Po roce 1945 navrhl B. mimo jiné haly závodů „Mier“ v Bratislavě, autobusové garáže v Nitře a Žilině a mosty přes Váh v Komárně.
B. získal svým teoretickým a vědeckým dílem uznání i za hranicemi své vlasti. Oblast jeho činnosti se rozšířila také na památkovou péči, např. při restaurování Karlova mostu, při rekonstrukci střechy pražského Anežského kláštera nebo při přesunu děkanského kostela v Mostě.
B. byl členem mnoha vědeckých společností: roku 1920 se stal členem Masarykovy akademie práce, 1946 členem České akademie věd. Mimoto byl členem mezinárodní Unie vědeckých institutů v Paříži.