KIERBEDŹ, Stanisław

Po studiu na univerzitě ve Vilniusu nastoupil K. v roce 1828 do institutu dopravního inženýrství v Petrohradě a dokončil jej 1831 jako inženýr a nadporučík. Během studia s podílel v Kuronsku na pracích, které měly umožnit jízdu lodí přes vodopády na řece Dwině u města Koknese, k ústí řeky Perse. Po ukončení institutu dopravního inženýrství tam přednášel o stavebnictví. O roku 1835 vyučoval praktickou mechaniku na vojenské inženýrské škole v Petrohradě a od roku 1836 teoretickou mechaniku v báňském institutu. V institutu dopravního inženýrství inicioval společně s M. Jastrzębskim první mechanickou laboratoř (1834).
Roku 1842 navrhl a postavil první pevný most přes řeku Něvu v Petrohradě, první pevný trámový most o více polích z kovu v Rusku. Tento most byl přestavěn až v letech 1937/1938 , aby byl umožněn průjezd větším lodím.
K. vyučoval v letech 1841 až 1843 praktickou mechaniku na petrohradské univerzitě. Roku 1842 byl jmenován profesorem praktické mechaniky v institutu dopravního inženýrství. Rozšířil tento vědní obor na konstrukci lokomotiv, jeřábů a přepravních strojů.
Byl také členem několika stavebních komisí, m.j. komise pro projekty Rady pro dopravu a veřejné budovy (1842), komise, která vypracovala pracovní normy ve stavebnictví (1842) a komise, která určila pravidla pro nové geodetické přístroje. V roce 1882 řídil na ministerstvu dopravy komisi, která sestavila program výuky pro studium oboru Stavba a využití železnic v institutu dopravního inženýrství.
Roku 1852 se K. stal zástupcem ředitele stavby železnice Petrohrad–Varšava. Z jeho iniciativy bylo při stavbě mostů poprvé v Rusku použito ocelových, trámových a příhradových nosníků. V letech 1853 až 1857 se stavěl most přes Lugu podle jeho návrhu. Vypracoval také projekty mostů s horním parabolickým obloukem (v Rusku do té doby neznámé): třípolový trámový most přes řeku Dwina a jednopolový trámový most přes řeku Welikaja. Protože bylo na jejich stavbu potřeba dovézt vhodné železo z Anglie a vypuknutí Krymské války tomu zabránilo, mosty nebyly postaveny. Práce na trati Petrohrad – Varšava byly přerušeny a K. byl pověřen zhotovením nových projektů mostů, podobných mostu přes Lugu. Tyto mosty byly později postaveny.
1854 řídil stavbu Wierzbolowskiho trati, která měla propojit železnici Petrohrad - Varšava s Královcem ve Východním Prusku. V letech 1856/1857 dozoroval stavbu železnice z Petrohradu do Petrodvorce/Petrodworec v délce 28 km a postavil tam ocelový příhradový most přes řeku Srielka ve městě Strzelno.
K. zpracoval ještě projekt šestipolového trámového železničního a silničního mostu přes Vislu ve Varšavě a byl jmenován předsedou výboru pro stavbu mostu a hlavním inženýrem. Při stavbě základů se poprvé v Polsku používal stlačený vzduch. K. tehdy také prováděl první výzkumy o nýtovaných spojích. Stavební práce trvaly 5 let a roku 1864 byl most zprovozněn.
V roce 1858 mu petrohradská Akademie věd udělila čestné členství. 1889 se K. stal čestným členem Institutu dopravního inženýrství v Petrohradě. Byl také čestným členem Spolku dopravních inženýrů.
Roku 1891 se funkcí vzdal a usadil se ve Varšavě. Krátce před smrtí věnoval svoji technickou knihovnu Technické vysoké škole ve Lvově/Lwow/Lwiw/Lwów.