ŠUBIC, Simon
* 28. 10. 1830, Brode v Poljanski dolini, Slovinsko
† 27. 7. 1903, Graz, Rakousko
fyzik
Š. pocházel z chudých poměrů a celý život musel bojovat s bídou a nemocí. Navštěvoval základní školu v městečku Škofja Loka, gymnázium v Celje a Lublani, kde roku 1852 složil maturitu. Poté studoval do roku 1856 matematiku a fyziku na Filozofické fakultě Univerzity Vídeň. Poté vyučoval fyziku na gymnáziu v Budě a na reálce v Pešti. Zde v roce 1860 vydal svou 700stránkovou učebnici fyziky, která však obsahovala i chemii, astronomii a meteorologii. Od roku 1861 vyučoval ve Vídni a od roku 1864 matematiku a fyziku na obchodní akademii ve Štýrském Hradci.
Roku 1866 se Š. habilitoval, stal se soukromým docentem a roku 1869 mimořádným univerzitním profesorem mechaniky, termodynamiky a meteorologie. Jeho nejdůležitější vědecké příspěvky pocházejí z desetiletí 1862 až 1872, kdy energicky oponoval v jeho okolí dominující teorii Andrease von Ettingshausen. Jeho stati, především o teorii mechaniky a tepla a problematice Gay-Lussacova zákona vyšly v rámci Akademie věd ve Vídni. Po vrůstajícím odmítání jeho polemiky s Ettingshausenem publikoval v Jugoslávské akademii věd a umění v Záhřebu ve slovinštině.
Nabídku převzít Katedru fyziky nu Univerzitě Záhřeb však v roce 1874 odmítl. Jeho kniha „Telegrafija“ byla prvním slovinským dílem o elektřině. Š. publikoval také četné populárně-vědecké články o aktuálních tématech fyziky, meteorologie a techniky obecně, ale i o sociálních a filozofických aspektech vývoje civilizace. Jeho rozsáhlé knižní projekty „Titansko napadanje Olimpa“ (Útok Titánů na Olymp) a „Skrivnostne prikazni na človeku ali strahovi in duhovi“ (Tajemné jevy aneb strašidla a duchové) se dochovaly jako rukopisy.
