ZOIS, Sigismundus von
(Žiga)
* 23. 11. 1747, Triest, Itálie
† 10. 11. 1819, Ljubljana, Slovinsko
přírodovědec, montanista, vynálezce, podnikatel
Jako syn obchodníka, který se do Lublaně přestěhoval z Itálie a přiženil se do slovinské průmyslnické rodiny, zdědil Z. jak titul svobodného pána savého otce, tak i doly a hutě své matky. Vzdělával se na italských školách a své vědomosti si doplňoval samostudiem a cestováním, mimo jiné do Anglie, kde se seznámil s chemikem Humphrey Davym. Z. disponoval obsáhlými vědomostmi z matematiky, fyziky, chemie, metalurgie, geologie, biologie, zemědělství a hornictví.
Výdělek z jeho podniků, které zaměstnávaly okolo 1.000 pracovníků, mu dovolovaly, aby podporoval svého bratra, významného botanika, ale i řadu osvícených umělců a vědců. K nim patřili např. básník Valentin Vodnik, dramatik a historik Anton Tomaž Linhart a slávista Jernej Kopitar. Z. podporoval zemědělský spolek, částečně financoval studijní cesty lékaře a přírodovědce Baltasara Hacqueta, roku 1778 první výstup na nejvyšší slovinskou horu Triglav a roku 1784 první pokusný let balónem ve Slovinsku.
Byl zprostředkovatelem mezinárodních informací a k tomu účelu také založil rozsáhlou knihovnu. Jako přírodovědec sestavil sbírku minerálů mezinárodního významu, která se dnes nachází v Naturhistorisches Museum, jako první popsal minerál „Zoisit“, pojmenovaný po něm, a jako zoolog choval a systematicky zkoumal macaráty jeskynní.
Jako podnikatel se prakticky i teoreticky zabýval hornictvím a hutnictvím. Díky svým vědomostem, organizačním a technickým opatřením byl schopen během hospodářské krize po roce 1780 uchránit své podniky před konkurzem. Nahradil staré způsoby dolování novými, stejně tak dal strhnout staré, nehospodárně pracující vysoké pece a zřídil nové. Z. také stále působil jako vynálezce a inovátor. Známy jsou jeho aparát k vhánění vzduchu do vysoké pece, novinky v lití zvonů, v řemesle rytí, malování krabic i ve výrobě skla a keramiky. Zasazoval se o plavitelnost slovinských řek a o vysušení lublaňského močálu. Když jej nakonec artritida upoutala na kolečkové křeslo, zkonstruoval vlastní model.
Jako osvícený podnikatel, mentor a mecenáš podstatnou měrou ovlivnil hospodářské, kulturní a společenské poměry ve Slovinsku na konci 18. a na začátku 19. století.