MIKOVÍNI, Samuel
* 1700, Ábelová, Slovenská republika
† 23. 3. 1750, Trenčín, Slovenská republika
geodet, kartograf, báňský inženýr
Po ukončení školy v Lučenci a Banské Bystrici se v letech 1719 až 1721 vyučil řemeslu mědirytectví u J.G. Puschnera v Norimberku. Jeho tovaryšským dílem byla dodnes známá mapa Demänovské ledové jeskyně podle Buchholzova náčrtu. V letech 1721 – 22 studoval matematiku v Altdorfu u Norimberku. V těchto letech pracoval na dvou sériích rytin mapy okolí Altdorfu a obrázků z Norimberku. Svá univerzitní studia ukončil v roce 1723 v Jeně diplomem z matematiky a geodézie.
Svoji pracovní kariéru začal roku 1723 jako dvorní kartograf jenského knížectví. V roce 1725 sa vrátil z Německa zpět a stal se geodetem bratislavské župy. Kromě melioračních prací se věnoval také astronomickým pozorováním, které potom využil ve svých kartografických pracech. Roku 1731 ho císař Karel VI. pověřil vypracováním mapy pro „Notitia Hungariae novae historico-geographica“ od M. Bela. Pro tyto mapy si vzal za základ svá astronomická pozorování a geometricko – trigonometrické práce.
Jeho vysokou zručnost v této souvislosti ocenila Pruská akademie věd v Berlíně roku 1735 zvolením za svého člena. V tomtéž roce jej císař jmenoval královským inženýrem dolnouherských báňských měst a pověřil ho zároveň založením báňské školy v Banské Štiavnici, které se stal prvním ředitelem. V Banské Štiavnici se postupně stal báňským odborníkem. Navrhnul plány na výstavbu a opravu vodních nádrží, podílel se na konstrukci důlních strojů a zařízení a vyhotovoval důlní mapy. V roce 1750 ho Dvorní komora na žádost magistrátu vyslala do Trenčína uskutečňovat protipovodňové regulační práce na Váhu. Před dokončením prací však zemřel na cestě do Banské Štiavnice.
