SAMASSA,

Díky rodině S., dokázané od počátku 18. století v Lublani, dosáhlo zvonařské umění ve Slovinsku neregionálního významu. Rodinnou tradici založil Josef S. († 1741) a jeho synové Anton (1701–1750) a Josef (1718–1751). Ve třetí generaci začal Johann Jakob S. (1744–1803) roku 1767 v Lublani jako samostatný podnikatel. Po otevření nové dílny v roce 1792 a díky neustálým inovacím dosáhl S. v monarchii přednostního postavení. S. dodával také hasičům vstřikovací čerpadla, rtuťovým dolům v Idriji zařízení pro těžbu rudy a vodní čerpadla a odléval také děla.
Jeho vnuk Johann Jakob S. (1803–1883), nadaný mechanik a vynálezce, rozšířil závod o obory strojírenství a hutnictví. Působil také v politice a podporoval založení a organizaci sociálních zařízení i stavbu škol, např. první reálky v Lublani. Roku 1866 převzal Albert S. (1833–1917) vedení podniku a roku 1874 zřídil továrnu s parním pohonem. Začal také vyrábět umělecké předměty pro vybavení kostelů, především však slévárenskými výrobky zásoboval průmysl, zásobování vodou, hasiče i válečné loďstvo na Jadranu. Pro Světovou výstavu 1873 ve Vídni odlil S. zvony pro rotundu. Ze zdravotních důvodů předal roku 1900 podnik 1900 svému synu Maxovi S. (1862–1945). Tento se spojil s vlivnými politickými a vojenskými kruhy ve Vídni a – v konkurenčním boji s renomovanými anglickými výrobci – získal velké zakázky pro válečné loďstvo. Postavil závod v Lublani a v roce 1907–1908 koupil konkurenční podnik v Linci a zvonařství Hilzer ve Wiener Neustadtu. Za první světové války přebudoval provoz na výrobu námořní výstroje, a proto se továrna v Lublani dočkala bombardování italskými bojovými letci. Roku 1919 musel S. svůj podnik prodat. Zvonařství ve Wiener Neustadtu provozoval ještě do roku 1931. Rodina S. odlila v průběhu dvou století asi 8.000 zvonů o celkové hmotnosti 2.800 tun, nejtěžší zvon vážil přes čtyři tuny.