MODRZEJEWSKI, Rudolf (MODJESKI, Ralph)

M. přišel jako 15tiletý gymnazista do USA, protože s ním roku 1876 jeho matka herečka vycestovala. Tam si podle příkladu své matky změnil příjmení na Modjeski. Od roku 1883 měl americkou státní příslušnost.
M. žil ale od roku 1878 v Paříži, kde se na Institutu Institut Duvigneau de Lanneau připravoval na přijímací zkoušky na École des Ponts et Chaussees. V roce 1882 získal oprávnění ke studiu a o tři roky později se s diplomem vrátil zpět do USA.
Své první místo získal M. v kanceláři G. S. Morisona, známého konstruktéra ocelových mostů. Jako asistent měl na starost stavbu železničního mostu Union Pacifiku v Nebrasce a stavbu krakorcového mostu přes Mississippi v Memphisu.
V roce 1893 otevřel M. svou vlastní konstrukční kancelář a navrhoval projekty, zabýval se stavbou mostů a byl znalcem v oblasti stavebnictví. Postavil přes 30 ocelových mostů, především visutých. Jeho první konstrukcí byl dvoupatrový železniční a silniční most přes Mississippi mezi Davenportem (Iowa) a Rock Island (Illinois).
V roce 1904 ukončil stavbu krakorcového mostu s příhradovými nosníky přes Mississippi v Thebes (Illinois), se dvěma železobetonovými příjezdovými viadukty, obloukovou konstrukcí a celkovou délkou 838 m. Americký tisk jej oslavoval ve veřejném průzkumu jako vynikajícího stavitele mostů. Roku 1910 potvrdil tuto pověst stavbou Mc Kinley Bridge přes Mississippi ve St. Louis, železničního a silničního mostu s osmi poli, jejichž hlavní příhradové nosníky měly rozpětí vždy 210 m.
Postavil četné mosty v severozápadní části Spojených států. Pro Northern Pacific Railway zpracoval typické projekty mostních polí s rozpětím až 75 m, které se používaly po mnoho let. V letech 1905 až 1908 použil při konstrukci dvou železničních mostů v Oregonu přes řeky Columbia a Willamette pohyblivé mostní pole s rozpětím ramen
72 m, tehdy největší na světě.
Jako hlavní inženýr stavby mostů pro železniční trať z Berdu do Celina v Oregonu navrhl přes řeku Crooked 100 m vysoký obloukový most s rozpětím 107 m, který byl postaven bez lešení zároveň z obou stran. Mezinárodního uznání se dostalo mostu Franklin přes řeku Delaware ve Filadelfii, otevřenému roku 1926, s tehdy největším rozpětím zavěšeného mostního pole 533 m a elastickými věžemi ocelových nosníků, vysokých 110 m. Most Ambassadeur v Detroitu přes stejnojmennou řeku, dokončený roku 1929, držel po tři roky světový rekord s rozpětím polí 564 m. Krakorcovým mostem přes Mississippi u New Orleans, postaveným ve třicátých letech, posunul možnosti inženýrské techniky až do krajnosti. Jako odborníky uznávaný inženýr mostař působil M. často jako znalec.
1907 patřil k výboru, který zkoumal příčiny zhroucení mostu přes Lorenzstrom v Quebeku a rok nato byl členem komise, která dohlížela na novou stavbu tohoto tenkrát největšího mostu světa s rozpětím 549 m. Jako poradce byl u stavby 13 km dlouhého Trans Bay Bridge přes San Franciský záliv, který spojuje San Francisco s Oaklandem, tehdy jednoho z největších mostů na světě. V roce 1916 vypracoval znalecký posudek na stavbu tunelu pod řekou Hudson in New Yorku.
M. získal velké zásluhy při vzdělávání dalších generací amerických stavitelů mostů. Jako ocenění jeho zásluh při stavbě mostů v USA obdržel roku 1911 doktorský titul Univerzity státu Illinois a v roce 1922 Franklinovu medaili a čestné členství Franklinova institutu ve Filadelfii. Technická vysoká škola ve Lvově/Lwow/Lwiw/Lwów mu roku 1930 udělila čestný doktorát.