DIVIŠ, Prokop (DIVIŠEK, Václav)

D. studoval jako stipendista premonstrátského kláštera v Louce od roku 1716 do roku 1719 na latinské jezuitské škole ve Znojmě. Roku 1720 složil v klášteře slib řádu a přijal řádové jméno Prokopius. Jako premonstrát studoval filozofii a teologii v klášterní škole, roku 1726 byl vysvěcen na kněze a do roku 1735 učil na této škole filozofii. Doktorem teologie byl promován v roce 1733 na Univerzitě Salcburk. V tom samém roce se stal podpřevorem kláštera v Louce a roku 1736 převzal farní obec v Příměticích u Znojma, kde s krátkými přestávkami působil až do konce svého života.
Konfrontován s organizací farního hospodářství se D. nejprve v letech 1742–1744 zabýval stavbou vodovodu. Následovaly roky, ve kterých se D. věnoval výrobě hudebních nástrojů. Známým se stal jeho unikátní strunný hudební nástroj, datovaný 1753, zvaný „Zlatý Diviš“ (Denis d´or), který uměl napodobit zvuk různých hudebních nástrojů.
D. následoval ducha doby a od roku 1748 začal experimentovat s elektřinou. Pomocí statické elektřiny a vlastnoručně zhotovených leidenských lahví se mu dařilo vyvolávat pozoruhodné elementární elektrostatické jevy, které směl předvést také před císařem ve Vídni. Po zprávě o smrti G. W. Richmanna z Petrohradu, který byl zabit při experimentech s bleskem, zaměřil D. svůj zájem na atmosférickou elektřinu a na stavbu tzv. „meteorologického stroje“ v Příměticích. Základem stroje byl vodorovný železný kříž, umístěný na patnáctimetrovém (a později 41,5 m vysokém) stožáru. Ramena kříže byla na konci kolmo doplněna kratšími vodorovnými tyčemi, na kterých bylo umístěno 12 kovových krabic, v nichž bylo do silné vrstvy železných pilin vloženo celkem asi 400 k obloze čnících ostrých kovových hrotů. Celá konstrukce byla vodivě spojena se zemí třemi řetězy. Pod vlivem dobových představ srovnával D. funkci kovových krabic s leidenskou lahví, ve které se měla sbírat elektřina, „odsátá“ z atmosféry. S tímto vysvětlením se pojila naděje zamezit výbojům blesku a bouřce vůbec. Ačkoli se „meteorologický stroj“ zásadně lišil od principu bleskosvodu, fungoval tak. První „stroj“, postavený v červnu 1754, byl demontován po pěti letech, poté co si jej sedláci spojovali s těžkými suchy, která nastala. Druhou známou konstrukci namontoval roku 1761 na věž kostela v Příměticích.
Další oblastí, kterou se D. zabýval, byl vliv elektřiny na živé organismy a s ním spojená elektroterapie, kterou se intenzivně zabýval od roku 1754. D. byl přitom v úzkém kontaktu s vědci, jako např. J. Franzem, J. A. Scrincim a J. K. Boháčem. Vedl korespondenci mimo jiné s Leonhardem Eulerem a znal experimenty Benjamina Franklina.