VOIGTLÄNDER, Peter Wilhelm Friedrich

Jako syn vídeňského optika a mechanika se V. podle rodinné tradice učil (po návštěvě obecné a měšťanské školy) v dílně svého otce, založené roku 1756. Dále se od roku 1826 vzdělával na Polytechnickém institutu ve Vídni a po dokončení studia i učení podnikl větší cestu po Evropě. Po návratu vystavil roku 1834 ve vídeňském Prateru „parní vůz“, který vzbudil velkou pozornost a byl obdivován 15.000 platícími návštěvníky.
Když v roce 1839 z Francie vítězně táhla daguerrotypie, byl nejvýraznějším nedostatkem této rané fotografické metody dlouhá doba expozice. Ještě téhož roku začal původem maďarský matematik Jozef Maximilián →Petzval propočítávat světelnou fotočočku. Vídeňský profesor matematiky a fyziky Andreas von Ettingshausen (1796-1878) zařídil, aby byl tehdy 27letý optik V. pověřen technickým provedením konstrukce čočky. Převzal také práci na výpočtu týkající se potřebného skla. Už v květnu 1840 byl vyroben →Petzval-V-ův portrétový objektiv. Skládal se ze čtyř čoček, které tvořily dva páry oddělené oddělené větší vzdušnou vzdáleností. Tato konstrukce, založená na myšlence sady vycházela dále z toho, že achromatický přední článek I (dvojitá čočka) byl spojen se dvěma různými zadními díly II a III. I a II tvořily přitom světoznámou →Petzvalovu portrétní čočku. V. teď vyvinul „zkušební objektiv“, který byl nejprve součástí jednoduché kónické kamery z lepenky. Tento nový portrétní objektiv měl senzační svítivost 1:3,7 a snížil tak dobu expozice z dřívějších 15 minut na 45 sekund.
Na konci roku 1840 učinil V. rozhodující krok kupředu a vyvinul první kovovou kameru světa. Tato příruční stolní kamera, celá z mosazi, byla od ledna 1841 nabízena v prodeji. Podle firemních záznamů se už roku 1842 prodalo kolem 600 těchto kamer. Protože „V. & syn“ zřídili v mnoha městech starého i nového světa své agentury, dosáhla firma takového rozšíření, které si brzy vyžádalo založení druhé továrny. Hospodářsky a politicky měl V. zájem na tom, aby byla nová výrobna zřízena v Německu. Volba padla na město Braunschweig, odkud pocházela V-ova žena. Roku 1849 se do Braunschweigu přestěhovali, zatímco V. předal vedení vídeňských dílen svému zasloužilému spolupracovníku Antonu Friedrichovi. Když Friedrich v roce 1868 zemřel, rozhodl se V. vídeňský obchod zrušit.
V 60. letech 19. století dosáhl rozvoj firmy „V. & syn“ svého vrcholu. Roku 1862 se v Braunschweigu slavila výroba 10.000. objektivu. Z mnoha V-ových nadací je třeba zmínit hlavně podporu fotografie, kterou ročně ve výši 200 zlatých vyplácela Rakouská fotografická společnost.
Za zásluhy o rakouské hospodářství a průmysl dostal V. roku 1866 od císaře Františka Josefa I. Řád Františka Josefa. O dva roky později jej císař vyznamenal Řádem železné koruny III. třídy, což se rovnalo dědičnému povýšení do rytířského stavu. V. byl dvakrát ženatý, měl čtyři syny a dvě dcery. Roku 1896, dva roky před svou smrtí, už vážně poznamenán chorobou, předal vedení firmy svému nejstaršímu synu Wilhelmovi rytíři von V. (1846–1924).