MITTERHOFER, Peter

M. pocházel ze selské rodiny v malé jihotyrolské vesnici Parcines. Byl první z devíti dětí. U svého otce, stolařského mistra, se vyučil stolařem a tesařem. M. byl nadaný pro práci se dřevem a brzy projevoval zájem o tvorbu hudebních nástrojů – postavil xylofon s prkénky, na která tloukla kladívka ovládaná klávesami. V roce 1849 se vydal na zahraniční cesty, které trvaly několik let. Po návratu na začátku šedesátých let se M. – po svatbě s osiřelou dcerou tesaře Marií Steidl (1816–1892) – pustil s velkým nasazením do konstrukce psacího stroje. V letech 1864 až 1869 postavil celkem pět modelů, čtyři z nich se dochovaly. První, druhý a čtvrtý model byly objeveny v letech 1905 až 1911 na půdě jeho domu. Dnes se nacházejí v Technickém muzeu Vídeň (první a pátý model), ve Městském muzeu Merano (čtvrtý model) a v Technických sbírkách města Drážďany (druhý model).
První dva modely, postavené v letech 1864 a 1865, byly ze dřeva, pouze typový klobouček a typy pro vypichovaná písmena pro slepecké písmo byly z kovu. S třetím, už nedochovaným modelem putoval M. v roce 1866 do Vídně, kde sice na popud kabinetní kanceláře císaře dostal jako uznání vyplaceno 200 zlatých, byl však opět propuštěn domů. V každém případě však měl k dispozici slušnou částku pro další konstrukce.
Modely číslo čtyři a pět, postavené v letech 1867 a 1869, jsou už z velké části kovové; mají typový klobouček, spodní úhoz, skupinovou klávesnici, válec jako nosič papíru, automatický posun řádků a víceúrovňový mechanismus, tedy podstatné konstrukční znaky moderních psacích strojů. Se svým posledním, nejvyzrálejším modelem putoval M. opět do Vídně. Císař sice nyní psací stroj koupil za 150 zlatých a daroval jej Polytechnickému institutu, odkud roku 1910 přešel na Technické muzeum, aktivní podpora vynálezce se však opět nekonala.
Zahořklý M. schoval své čtyři stroje na půdu svého domu a po roce 1870 se opět věnoval zhotovování praktických nástrojů pro domácnost a zemědělství, pokrývačství a stavbě hudebních nástrojů. Z posledních let jeho života je známá ještě stavba dřevěné mechanické pračky.
M. patří k typickým kutilům-vynálezcům, kterým bylo na jedné straně upřeno uznání a podpora, kterým však na druhé straně chyběl odbyt na trhu. Psací stroj tak nastoupil své vítězné tažení v sedmdesátých letech z USA.