ROŠ, Mirko
* 20. 9. 1879, Záhřeb, Chorvatsko
† 28. 5. 1962, Curych, Švýcarsko
mostní inženýr
R. navštěvoval gymnázium v Bělehradě a roku 1888–1889 se zapsal na Technickou fakultu. V letech 1890 až 1895 studoval na Vysoké škole technické v Hannoveru. V roce 1906 konečně získal svůj diplom (s vyznamenáním) stavebního inženýra se specializací na stavby mostů. Praktikum absolvoval při stavbě švýcarské železnice přes St. Gotthard. Poté pracoval od roku 1908 jako konstruktér a statik v Oberhausenu a Hannoveru a současně jako asistent statiky a stavby mostů na Vysoké škole technické. V letech 1909 až 1923 byl šéfkonstruktérem a ředitelem švýcarského Bauunternehmen. R. dal roku 1922 podnět k založení mezinárodního Spolku pro stavbu mostů a strukturálního inženýrství, od roku 1923 vyučoval jako honorární docent na curyšské ETH a roku 1924 se stal ředitelem Švýcarského ústavu pro pokusy a zkoušky materiálu, přičemž se cítil být zavázán především stavebnímu a strojnímu průmyslu. V letech 1927 až 1937 byl jako generální sekretář členem nového mezinárodního Spolku pro výzkum materiálů.
Vynikal především svými vědeckými pracemi na poli zkoušení materiálů i testování stavebně-technických konstrukcí, přičemž je třena zmínit především záchranu obloukového mostu ve švýcarském St. Gallen a zatěžkávací zkoušky obou velkých mostů přes Sávu u Zemunu (1934) a u Záhřebu (1939). Oblast jeho činnosti zahrnovala všechny základní stavební materiály a konstrukce ze dřeva, kamene, betonu, ocelobetonu a železa. Jako jeden z prvních se R. věnoval otázkám únavy a stárnutí materiálu.
R. působil na mnoha univerzitách a technických vysokých školách (Brno, Budapešť, Vídeň, Helsinky, Lutych, Lublaň, Riga, Stuttgart) a byl členem téměř čtyřiceti vědeckých a technických institucí v Evropě.
