SKŁODOWSKA CURIE, Marie

Pocházela z varšavské intelektuální rodiny. Její otec Władysław byl učitelem matematiky a fyziky na gymnáziu, překladatel vědeckých publikací a poezie. Její matka Bronisława, rozená Boguska, byla představenou dívčí školy. Rodina Skłodowski měla 4 děti, nejstarší dcera Bronisława dokončila studium medicíny na univerzitě v Paříži a vdala se za lékaře - Kazimierza Dłuského – zakladatele prvního sanatoria v Zakopaném (Polské Tatry).
Roku 1883 absolvovala Marie Skłodowska středoškolské vzdělání na 3.dívčím gymnáziu ve Varšavě. Poté pracovala jeden rok jako vychovatelka v rodině Żórawských mimo Varšavu a po návratu studovala tajně na Varšavské univerzitě. Poskytovala soukromé hodiny doučování, aby finančně podpořila svou sestru, studující v Paříži medicínu.
Svou výzkumnou prací o sobě poprvé dala vědět v laboratoři Muzea průmyslu a zemědělství ve Varšavě, kde v letech 1890-91 pracovala pod dozorem svého bratrance Józefa Jerzy Boguského. Roku 1891 vycestovala do Paříže, kde roku 1893 díky finanční pomoci své sestry získala licenciát fyziky na pařížské Sorboně a rok poté licenciát matematiky.
Její první vědecké pojednání vzniklo z pověření organizace „Société d`Encouragement pour l`Industrie Nationale“ a týkalo se výzkumu magnetických vlastností kovů, především tvrzené oceli.
Roku 1895 se provdala za Pierra Curie, fyzika, spoluobjevitele piezoelektrických efektů. Další vědecká bádání prováděla Skłodowska společně se svým manželem až do jeho tragické smrti roku 1906.
Roku 1896 objevil A.H. Becquerel záření, spontánně vyzařované přes uranovou sůl.
Marie Curie-Sklodowská začala zkoumat toto záření, přičemž se jí díky piezometrické metodě, zpracované Jakobem a Pierrem Curie, podařilo změřit vzdušné vedení.
Zjistila, že proces spontánního záření představuje vlastnost atomu uranu, nezávisle na fyzických vlastnostech a chemickém složení jeho solí, a že substance, které obsahují uran, vyzařují tím více záření, čím větší množství tohoto prvku v sobě mají.
Během zkoumání si všimla, že uranové minerály: smolinec a chalkolit – vykazují o mnoho větší záření než uran samotný. Ve svém dopise adresovaném pařížské Akademii věd poukázala na existenci vysoce radioaktivního prvku, který nazvala polonium /v červenci 1898/.
Existenci druhého radioaktivního prvku oznámila společně s G. Bémontem v prosinci 1898 a pojmenovala ho radium.
Označení radioaktivita poprvé použila Marie Curie-Sklodowská.
Později podnikli Marie a Pierre Curie pokusy o izolaci radioaktivních prvků a jejich spojení v čisté formě.
Tato práce spočívala na chemickém zpracování několika tun odpadu v místě uranových dolů v Čechách.

Výzkumy prováděné převážně M.C. Sklodowskou samotnou, byly realizovány za složitých okolností, ve skladu přizpůsobeném pro laboratoř za školou pro fyziku a chemii v Paříži.
Marie Curie-Sklodowská prokázala odbornou znalost věci při realizaci experimentálních pokusů a obzvláště při komplikovaných extrakčních postupech.
Roku 1902 se jí podařilo získat 0, 1 g chloridu radnatého, čisté množství dostatečné proto, aby určila hmotnost atomu radia. To ji umožnilo definitivně potvrdit existenci tohoto prvku. Její objevy měly epochální význam pro vědu a vytvořily základy nové vědecké oblasti – radioaktivity.
Na základě svého zkoumání vytvořila Marie Curie-Sklodowská teorii, že radioaktivita je vlastnost spojená s přeměnou atomů. Roku 1903 získala Marie Curie-Sklodowská titul doktor fyzikálních věd za své pojednání „Badanie ciał radioaktywnych” (zkoumání radioaktivních těl), jako první žena na světě získala společně se svým mužem (nezávisle na A. H. Becquerelovi) v prosinci 1903 Nobelovu cenu za fyziku za své úspěchy při zkoumání radioaktivity.

Roku 1904 byl Pierre Curie jmenován profesorem fyziky a stal se vedoucím katedry fyziky na Pařížské univerzitě. Marie Curie-Sklodowská vedla laboratoř na této katedře a po smrti svého manžela převzala její vedení.
Je to první žena v historii Sorbony, která byla jmenována řádným profesorem této univerzity /1908/. Pokračovala dále ve zkoumání radioaktivity.
Společně s radiochemikem A. Debiernem získala Marie Curie-Sklodowská 0,1mg polonia a objevila radon. C.M. Walkoff a F. Giesel zjistili fyziologické účinky radia, Maria a Pierre Curie s Ch. Buchardem prováděli úspěšná zkoumání vlivu radiace na živé tkáně, což iniciovalo využití radioaktivity v medicíně. Za svou práci o chemických a fyzikálních vlastnostech prvků polonia a radia a za výzkumy v oblasti separačních metod, čištění a měření aktivity radioaktivních prvků, získala Marie Curie-Sklodowská roku 1911 znovu Nobelovu cenu, tentokrát za chemii. Roku 1913 začala díky její iniciativě stavba Institutu pro výzkum radia v Paříži, ve kterém pracovala až do své smrti.

Během 1.světové války organizovala radiologickou podporu pro potřeby vojenských lazaretů. Připravila několik desítek mobilních rentgenových stanic a vedla školení v oblasti obsluhy těchto zařízení. Zorganizovala téměř 200 trvalých rentgenových stanic. V této činnosti jí pomáhala její dcera Irena Joliot-Curie, pozdější slavná vědkyně, nositelka Nobelovy ceny z roku 1935.
Marie Curie-Sklodowská přispěla velkou měrou k rozvoji výzkumu radioaktivity v Polsku; spolupracovala s Radiologickou laboratoří ve Varšavě. V Institutu pro radium v Paříži pracovali pod jejím vedením polští stipendisté.
Díky iniciativě Marie Curie-Sklodowské se ve Varšavě začal stavět Institut pro radium, jehož slavnostního otevření se roku 1932 Marie Curie-Sklodowská účastnila a darovala při této příležitosti Institutu 1 g radia. Byl zakoupen prostřednictvím fondu, který vznikl díky peněžní sbírce amerických žen.
Na sklonku své vědecké životní dráhy se Marie Curie-Sklodowská věnovala vědeckému zkoumání a didaktické činnosti. V její laboratoři se lidé zabývali získáváním vysoce radioaktivních zdrojů a měřením jejich aktivity.
Marie Curie-Sklodowská byla velice skromnou vědkyní. Zcela se obětovala vědě, odmítala materiální zisky, které by ji mohl poskytnout patent na získávání radia. Zemřela v důsledku nemoci z ozáření v sanatoriu Sancellemoz a byla pohřbena se svým mužem v Sceaux u Paříže.
Roku 1995 byly ostatky Marie a Pierra uloženy v pařížském Panteonu.