SAMEC, Maks
* 27. 6. 1881, Kamnik, Slovinsko
† 1. 6. 1964, Ljubljana, Slovinsko
chemik
S. navštěvoval gymnázium v Lublani a po maturitě studoval od roku 1899 ve Vídni matematiku, fyziku, meteorologii a chemii. Po doktorátu z organické chemie v roce 1904 přijal ve Vídni místo meteorologa a studoval světelné poměry v různých nadmořských výškách, podnikal proto také lety balónem. Později nastoupil na místo učitele na reálce a pracoval současně jako dobrovolník u proslulých vědců, mimo jiné u Wolfganga Ernsta →Pauliho v jeho laboratořích organické chemie.
Už brzy se S. specializoval na koloidní chemii a už před první světovou válkou dosáhl celosvětového uznání. Za války založil nejprve meteorologickou službu na jihovýchodní frontě, byl však poté jako letec balónem přeškolen na leteckého vyzvědače. S. se účastnil letů balónem a při svém posledním nasazení byl zasažen do plic. Po uzdravení přijal pozvání působit jako řádný profesor na nově založené univerzitě v Lublani. Ve sklepních prostorách tamní reálky začínal prakticky od nuly, ale než začala druhá světová válka, bylo studium chemie v Lublani jeho zásluhou na mezinárodní úrovni. Ve svých výzkumech – známých jako „S-ova škola“ – se zaměřoval na škroby. Jako prvnímu se mu podařilo rozštěpit škrob na jeho dvě hlavní složky, tedy amylázu a amylopektin a popsat jejich molekulovou strukturu.
Po druhé světové válce se S. věnoval založení Chemického institutu v Lublani. Vedl stavbu a až do odchodu do penze v roce 1959 tento institut vedl. V těchto letech pracoval především na koksování lignitu a hnědého uhlí, skvělé výkony však podával také na poli mikrobiologie a ekologie. S. byl řádným členem Slovinské akademie věd a umění a Německé přírodovědecké akademie (Leopoldina) v Halle.
