HATSCHEK, Ludwig

Ludwig H. se v roce 1856 narodil v Tešeticích jako první ze šesti dětí majitele pivovaru Filippa H. (1824–1908) a jeho ženy Sofie. Tento pivovar zřídil už jeho dědeček Salomon H., obchodník s chmelem ze Žatce. Po prohrané válce v roce 1866 se rodina přestěhovala do Lince, kde Filipp a jeho bratr Jacob v roce 1869 koupili městský pivovar na Dunaji a vedli jej jako „Gebrüder H.“ (Bratři H.). Roku 1878 zprovoznili H-ovi nový pivovar v Kapuzinerstraße v Linci.
H. navštěvoval v Linci obchodní školu a poté odbornou pivovarnickou školu ve Weihenstephanu u Mnichova. Roku 1889 se v Linci oženil s Rosou Würzburger. Poté co se kvůli vedení pivovaru dostal do konfliktu se svým švagrem Ludwigem Weißem, nechal se H. roku 1890 vyplatit 100.000 zlatými, aby si mohl najít jiné pole působnosti. V letech 1892–1893 proto pobýval v Anglii, kde jej zastihl dopis, ve kterém jej manželka informovala o možnosti koupit azbestovou továrnu ve Vöcklabrucku (Horní Rakousko).
H. tuto malou továrnu koupil a přestěhoval se po založení „První rakousko-uherské továrny na azbestové zboží Ludwig H.“ v roce 1893 do Vöcklabrucku. Po několikaletých pokusech se mu do roku 1900 podařilo vyvinout novou, trvanlivou a mrazuvzdornou desku z azbestu a portlandského cementu jako pojivo pro pokrývání střech a obkládání fasád. Na svůj vynález, nazvaný „eternit“, dostal v červnu 1901 patent. H. odebíral azbest z Ruska (Ural) a v blízkosti Gmundenu získal cementovou továrnu (1907). Patent prodal mnoha uživatelům licence v zahraničí, mimo jiné ve Francii (1903), Belgii, Itálii, Anglii, Švédsku, Rusku, Švýcarsku a USA. Smluvní vymáhání licenčních poplatků, zajišťování zásobování azbestem, patentové procesy, výstavba eternitové továrny ve Vöcklabrucku a stavba dalších továrem v monarchii zaměstnávaly H. až do jeho smrti v roce 1914 v jeho linecké Ville Gugl. Jeho syn Hans H. (1890–1956) úspěšně vedl továrnu nadále s Hansem Czerwenkou, dlouholetým spolupracovníkem Ludwiga H.
Použití azbestu bylo v Rakousku v roce 1990 zakázáno, protože způsobuje rakovinu a azbestózu (zaprášení plic). Výroba eternitu potom musela být převedena na bezazbestovou technologii.