ERCKER, Lazarus

E. se narodil v roce 1528 nebo 1530 v saském Annaberku v rodině důlního podnikatele. V letech 1547–1548 studoval přírodní vědy a matematiku na univerzitě ve Wittenberku a své vzdělání dokončil při svém pobytu v Itálii. Od roku 1550 působil jako kontrolor v annaberské mincovně a roku 1556 povýšil na generálního kontrolora na saském kurfiřtském dvoře v Drážďanech. Zde také napsal svou první kontrolorskou příručku, ve které popsal analytické metody kontroly kvality rud a mincovních kovů. V roce 1557 byl opět činný jako mincovní úředník v Annaberku a v letech 1557–1558 podnikl studijní cestu do důlních oblastí v Tyrolských Alpách. Po návratu nastoupil na místo kontrolora v mincovně v Goslaru, kde působil až do roku 1565. Zde dokončil v roce 1563 mincovní příručku, ve které popsal metody přípravy mincovních kovů a kontrolu kvality mincí. Zabýval se také problémy získávání kovů z rud a v roce 1565 napsal montanistické pojednání o ložisku olova v Rammelsberku v Harzu. V roce 1566 pracoval v huti ve Freiberku, kde pokračoval ve výzkumech k vylepšení hutních technologií.
Po odmítnutí své koncepce racionalizace pro kurfiřtskou správu v Drážďanech opustil v roce 1567 Sasko směrem do Čech. Po krátkém pobytu v Jáchymově našel v roce 1568 zaměstnání jako kontrolor v Kutné Hoře, kde v roce 1569 dokončil další pojednání o analýze rud a kovů, které věnoval císaři Maximilianu II. V roce 1570 byl přijat do Královské české komory a pověřen speciálními úkoly k vylepšení důlního provozu. Roku 1574 vydal v Praze rozsáhlé dílo o zkušebnictví, které se dočkalo patnácti vydání ve čtyřech jazycích. Až do 18. století sloužilo pak jako učebnice a kniha návodů na evropských montanistických vzdělávacích ústavech.
Roku 1577 byl jmenován nejvyšším důlním dozorcem Království českého s povinností pomocí provozních a zákonných opatření odstranit příčiny poklesu dobývání rudy. V roce 1583 mu navíc bylo svěřeno vedení Centrální královské mincovny v Praze. V roce 1590 se taktéž uvažovalo o jeho jmenování nejvyšším mincmistrem, tedy o funkci, která byla dříve vyhrazena pouze příslušníkům nejvyšší zemské šlechty. Za svoje zásluhy o české hornictví a hutnictví byl E. povýšen císařem Rudolfem II. do šlechtického stavu s přídomkem „von Schreckenfels“. Jeho hlavní dílo o zkušebnictví (1574) vydalo Národní technické muzeum v Praze v českém překladu s komentářem.