PRỐSZYŃSKI, Kazimierz

P. studoval v letech 1894/95 a 1905/08 na Technické fakultě univerzity v Lutychu (Liège).
Roku 1895 zkonstruoval první kinematografický přístroj, tzv. pleograf. Rozhodujícím faktorem při konstrukci byl pohyb pásku uvnitř přístroje a vývoj přesuvného drapáku. Pleograf byl nahrávací a projekční přístroj. Roku 1895 natočil P. první krátké filmy. Po nepřetržité práci na zdokonalení konstrukce pleografu představil P. roku 1899 další inovaci s názvem „biopleograf“, který zamezil nepříjemnému blikání a vibracím obrazu a byl vhodný pro promítání filmů v kinech.
Na kinematografické výstavě ve Varšavě roku 1901 představil P. své přístroje a uvedl krátké filmy o ulicích Varšavy a několik fiktivních scén, mimo jiné také film s názvem „Dobrodružství drožkaře“. V tom samém roce vznikla akciová společnost „Pleograf“ pro produkci a uvedení jeho přístrojů na trh, ale již v roce 1903 v důsledku francouzské konkurence byla zrušena.
Roku 1903 se ve Varšavě konala světová premiéra: během prvního uvedení Wagnerovy opery „Valkýra“ (Walküre) ve varšavském divadle „Teatr Wielki“ byla na jevišti poprvé použita filmová projekce. 20 metrů dlouhý film zobrazoval Valkýry plující na mracích.
Po absolvování studia odešel P. roku 1908 do Paříže. Pomocí tzv. rotační závěrky, která v průběhu projekce přerušovaně propouští světlo na filmový pásek, se mu podařilo zcela eliminovat blikání obrazu. V roce 1909 jeho „kinematograf“ umožňoval použití filmů o délce 3000 m a přispěl tak rozhodující měrou k rozšíření biografu. Akademie věd v Paříži a francouzská Společnost pro podporu národního průmyslu chválily jeho přístroj.
Finanční problémy však P. přinutily prodat svůj vynález. První ruční kameru, tzv.“aeroskop“ Proszyńského , představil proto v roce 1910 francouzské Akademii věd nositel Nobelovy ceny za fyziku Gabriel Lippmann. Tato kamera, zpočátku poháněná pomocí stlačeného vzduchu, později elektricky a vybavená jednou baterií v kapse, používala film o délce 137 m na přibližně 15 minut záznamu. V roce 1913 obdržela zlatou medaili na Mezinárodní výstavě kinematografie.
Proszyńského „kinematograf“ byl velice rozšířen během 1.světové války pro účely podávání válečných zpráv. Přizpůsobil kameru pro letecké snímky, poprvé byla tímto způsobem kamera použita při okruhu kolem světa. Byla používána až do zavedení zvukového filmu.
Roku 1907 ohlásil P. patent za „kinofon“. Tento nový přístroj umožňoval synchronizaci obrazu a zvuku. Roku 1913 udělal první zvukový snímek. Rok poté představil Královské fotografické společnosti v Londýně nový kinematografický přístroj pro amatéry, zvaný „Oko“.
1.světová válka přerušila jeho práce na vývoji. Roku 1921 se P. vrátil do Polska. Roku 1922 založil akciovou společnost „Oko“ pod názvem „Centrální evropská dílna amatérského kinematografa Ing.P., která existovala pouze 3 roky.
Během 2.světové války pracoval na nové konstrukci přístroje „Oko” s 16 mm širokým filmem. Navrhl přístroj zvaný „Autolektor“, který nevidomým umožňoval čtení knih.
Před rokem 1900 se zabýval také přenosem pohyblivých obrazů. Roku 1898 představil ve Varšavě tzv. „telefot“, který nenašel praktické využití, ale díky kterému je P. pokládán za jednoho z pionýrů televize. Od roku 1925 byl spoluvlastníkem časopisu „Gazeta Świąteczna”.
Roku 1944 byl P. zatčen a deportován do koncentračního tábora Mauthausen (v Rakousku), kde byl zavražděn.