ŠTERNBERG, Kašpar Graf von

Jako nejmladší ze tří synů šlechtické rodiny absolvoval Š. po studii filozofie na pražské univerzitě v letech 1779 až 1782 teologické Collegium Germanicum v Římě. Od roku 1785 zastával úřad kanovníka chrámové kapitoly v Řezně, která jej pověřila mnoha diplomatickými misemi v Evropě. Při zřízení kurfiřtského církevního státu s centrem v Řezně byl v letech 1802 až 1805 úřadujícím vicepremiérem vlády a roku 1805/06 kandidátem na úřad vicekancléře Svaté říše římské.
Po smrti svého bratra zdědil v roce 1808 rodinné statky v Čechách a přestěhoval se proto v roce 1810 do Radnic u Plzně. Jako sídlo si Š. zvolil zámek Březina, kde založil rozsáhlý anglický park s botanickou zahradou a kde se následně věnoval výhradně přírodovědeckému výzkumu. Jeho intenzivní vědecké aktivity se do jeho smrti roku 1838 staly základem asi 80 publikací, především o botanice a paleontologii. Během mnoha cest do zahraničí se seznámil s mnoha významnými přírodovědci, byli to mimo jiné George de Cuvier, Pierre Simone de Laplace, William Buckland, Jöns Jakob von Berzelius, Alexander Humboldt, Lorenz Oken, Ernst Friedrich von Schlotheim, Johann Wolfgang Goethe a mnoho dalších. Po roce 1815 se Š. systematicky zabýval paleobotanickým výzkumem a v letech 1820 až 1838 vydal osmisvazkové dílo o prehistorické flóře. Tím se zařadil ke spoluzakladatelům paleobotaniky jako nové vědecké disciplíny.
K trvalé podpoře přírodovědného výzkumu založil Š. v roce 1818 v Praze dnešní Národní muzeum, které také do roku 1838 vedl. Mezinárodní vědecká spolupráce se podle jeho názoru měla od roku 1814 zintenzivnit pravidelným organizováním přírodovědných konferencí, kterých se účastnil od roku 1822. V roce 1837 uspořádal v Praze 15. kongres přírodovědců a lékařů.
Š. se zasazoval také o hospodářský rozvoj českých zemí, obzvláště o zemědělství a průmysl a napsal dějiny českého hornictví. Za své vědecké práce získal Š. čestné členství v mnoha evropských a zámořských vědeckých společnostech a akademiích.