OLSZEWSKI, Karol Stanisław

Po gymnáziu v Tarnově/Tarnów začal O. roku 1866 studovat chemii na Jagellonské univerzitě v Krakově/Kraków. V roce 1869 se stal pomocníkem a o dva roky později asistentem profesora Emiliana Czyrniańského v Ústavu chemie. Roku 1872 získal státní stipendium, se kterým přestoupil na univerzitu v Heidelbergu. Tam studoval u Roberta Bunsena a Gustava Roberta Kirchhoffa a promoval 3. srpna 1872 (titul doktor filozofie). Po krátké studijní cestě po Německu a Rakousku se vrátil do Krakova a roku 1873 uzavřel své habilitační řízení. V roce 1891 byl jmenován řádným profesorem a až do roku 1915 řídil Ústav pro anorganickou a analytickou chemii.
O. publikoval okolo 110 prací o zkapalnění plynů a vlastnostech různých látek v oblasti velmi nízkých teplot a také dalších 20 prací o analytické chemii.
V únoru roku 1883 se začal společně se Zygmuntem Wróblewskim věnovat zkapalnění plynu. V dubnu roku 1883 zkapalnili O. a Wróblewski ve statickém stavu kyslík a jiné takzvané „permanentní“ plyny jako dusík a oxid uhelnatý pomocí přístroje L. Cailleteta, který upravili. Výsledky jejich práce byly prezentovány na zasedáních akademií věd v Krakově/Kraków, Paříži a Vídni.
Roku 1884 se mu podařilo zkapalnit vodík v dynamickém stavu. Ve stejném roce zkonstruoval O. přístroj, který umožnil výrobu 2 až 3 cm3 kryogenní kapaliny, když použil takzvaný tepelný klíč. Přístroj měl kaskádovitý chladicí systém, který snižoval tlak chladicího prostředku a tím umožnil potřebný pokles teploty. V mechanické dílně Jagellonské univerzity vzniklo v následujících letech přes 200 takových zkapalňovacích přístrojů, které našly odbyt v celé Evropě.
O. se tehdy také zabýval zkapalněním a tuhnutím jiných plynů, jako např. ozonu, sirovodíku, ethanu a propanu. Výzkumy, provedené v Krakově/Kraków O. a Wróblewskim byly průkopnické v oblasti kryogeniky (výzkumu nízkých teplot). V roce 1895 dosáhli do té doby nejnižší teploty –225o C.
Roku 1894 se O. podařilo zkapalnění a ztuhnutí argonu a okolo roku 1900 pracoval na tomtéž u helia. K tomu získal vzorky obou plynů od pozdějšího nositele Nobelovy ceny Williama Ramsaye.
Další oblastí O. výzkumu byl rozbor vody. To mělo velký význam v souvislosti s plánováním vodovodního systému v Krakově/Kraków. Pracoval také na poli elektrochemie a anorganické chemie.
V roce 1891 se O. stal členem pařížské Akademie věd.