GHEGA, Karl Ritter von

Na základě svého přínosu v oblasti staveb silnic, mostů a železnic patří G. k nejvýznamnějším dopravním technikům 19. století, a to nejen díky stavbě Semmeringské železnice, která tehdy vzbudila pozornost jako první vysokohorská železnice na světě.
Narodil se jako syn námořního důstojníka v Benátkách, v letech 1814 až 1817 absolvoval na Námořním kolegiu svaté Anny v Benátkách filozoficko-matematický studijní kurz, v letech 1817 až 1819 studoval na Akademii výtvarných umění v Benátkách a na Matematicko-přírodovědné fakultě Univerzity v Padově, kde mu po závěrečné zkoušce, při které prospěl s vyznamenáním, už v 17 letech byl udělen titul doktora matematických věd.
Své praktické zaměstnání jako inženýr začal G. v roce 1819 u Zemského stavebního ředitelství v Benátkách, kde byl činný nepřetržitě do roku 1836 a pak – po čtyřletém uvolnění z práce – v letech 1840 až 1842. Zde, tedy v tehdejší rakouské provincii, prováděl stavby ulic a mostů, od roku 1833 byl pověřen všemi státními stavbami.
Rok 1836 přinesl spolu se začátkem stavby první lokomotivní dráhy v Rakousku rozhodující obrat v G-ově životě. Nechal se uvolnit ze státní správy a vstoupil do služeb právě nově založené společnosti. Společnost jej nejprve vyslala ke studiu železnic do Anglie, Německa, Belgie a Francie, aby se seznámil se železnicemi západní Evropy. Poté jako vrchní inženýr plánoval a stavěl jednotlivé úseky severní železnice. Za pouhé čtyři roky nasbíral a osvojil si vynikající poznatky z oblasti železniční dopravy.
V roce 1840 byl povolán zpět do Benátek a tím i donucen znovu se vrátit do státních služeb. Nechal se přeložit do Tyrolska, kde se téměř dva roky opět věnoval stavbám silnic a mostů a mimo jiné také vytvořil návrhy horských silnic přes Valsugana a průsmyk Finstermünz.
Když v roce 1841 v Rakousku padlo rozhodnutí o stavbě státní železnice, byl G. na základě svých vynikajících poznatků o železnicích navržen nově zřízeným generálním ředitelstvím na pozici technického inspektora obtížné trasy jižní státní železnice do Terstu, která zahrnovala také překročení Semmeringského masivu. V roce 1842 byl nejprve nařízením vyslán do Anglie a USA, aby tam studoval pokroky při stavbách horských železnic. G. se navrátil pevně přesvědčen, že stavba železnice přes Semmering je možná čistou adhezní metodou. V následujících šesti letech, ve kterých byl jako inspektor generálního ředitelství pověřen všemi projekčními a stavebními pracemi na jižní státní železnici, mohl dokončit úsek Mürzzuschlag – Štýrský Hradec (1844) a Štýrský Hradec – Celje (1846), stejně jako vypracovat stavebně připravený projekt Semmeringské železnice: průchozí adhezní železnice s nejvyšším stoupáním 25 promile, nájezd s vrcholovým tunelem. I když byl projekt značně sporný, G. jej proti všem pochybovačům dokázal prosadit a v létě 1848 začít se stavbou Semmeringské železnice z Gloggnitzu do Mürzzuschlagu.
Skoro současně začala G-ova strmá kariéra ve státních službách: 1848 generální inspektor Státních železnic a sekční rada, 1849 vedoucí Sekce železnic Ministerstva obchodu, živností a veřejných staveb, 1850 předseda Sekce stavby státní železnice Generálního ředitelství staveb, 1852 vedoucí Centrálního ředitelství železničních staveb a tím i hlavní kompetentní osoba za celou stavbu státní železnice v monarchii s výjimkou Lombardska-Benátska. Už v roce 1854 předložil návrh programu stavby železnice pro celou Dunajskou monarchii.
V roce 1854 byla Semmeringská železnice otevřena bez jakýchkoli slavností, avšak otevření celé jižní státní železnice v roce 1857 v Terstu bylo pro G. triumfem.
Od roku 1854 postupně začíná prodej státních železnic soukromým společnostem, což v roce 1859 vedlo ke konečnému rozpuštění Centrálního ředitelství. Pro G. to znamenalo hlubokou cézuru, protože byl v tomto svém posledním roce života, nyní na ministerstvu financí, zaměstnán pouze staršími záležitostmi státních drah, které žádným způsobem nevyužívaly jeho vynikajících schopností.
Vedle sestavení více publikací vyvinul G. také geodetické nástroje, jako například podstatně vylepšenou nivelační lať a oktant s noniem k vyměřování zatáček.
G. se nikdy neoženil. V roce 1851 byl povýšen do rytířského stavu a v roce 1869 – devět let po jeho smrti – mu byl v železniční stanici Semmering odhalen pomník.