KARMARSCH, Karl

K. byl synem krejčího, velmi úspěšně studoval na Polytechnickém institutu ve Vídni, kde byl také v letech 1819 až 1823 asistentem Georga Altmüttera, zakladatele mechanické technologie. Už roku 1821 napsal K. první vědeckou monografii, vedle mnoha technicko-literárních prací pro různé časopisy. Poté K. pracoval na kresbách pro Altmütterův „Popis sbírky nářadí Polytechnického institutu“ a pro svůj vlastní „Úvod do mechanických nauk technologie“. Obě díla vyšla v roce 1825 ve Vídni. Úspěch však nepřineslo K-ovo úsilí o práci na Tereziánské rytířské akademie a na Polytechnickém institutu, jeho přítel Altmütter jej však v roce 1829 doporučil jako učitele technologie a chemie na Vyšší průmyslovou školu v Hannoveru. Roku 1830 se K., který navíc získal doktorát z filozofie, stal hlavním učitelem a v roce 1831 ředitelem „na technologickém a v případě potřeby i chemickém oboru” na Vyšší průmyslové škole (pozdější Vysoké škole technické) v Hannoveru. Organizaci, učební plány a pomůcky podstatnou měrou určoval právě on, přičemž mu samozřejmě bylo vzorem jeho působení ve Vídni. Stejně jako Altmütter ve Vídni založil i K. v Hannoveru sbírku nářadí. Institut se pod jeho vedením stal jedním z vedoucích vzdělávacích ústavů v Německu. Mechanická technologie, kterou popisoval i jako historický fenomén, vyzrála díky jeho rozsáhlému dílu v důležité odvětví technických věd.
Vedle své činnosti vědce, učitele a organizátora svého ústavu podporoval K. významnou měrou hospodářský život, založil v Hannoveru průmyslový spolek, v jehož vedení působil v letech 1834 až 1875, byl zpravodajem a porotcem na Světové výstavě ve Vídni v roce 1873 a byl uznáván jako mezinárodní expert. Velké zásluhy získal K. sjednocením měr a vah, obzvláště zavedením metrického systému v Rakousku a v Německu.