BALLING, Karel Josef Napoleon

B. je pokládán za zakladatele chemie kvašení, ale jeho práce ovlivnily v 19. století také jiné oblasti chemické technologie. Zvláště způsob jeho práce – náročnost na systematický výzkum – ovlivnil jak teorii, tak i praxi.
Vyučoval jej domácí učitel, roku 1820 absolvoval gymnázium v Plzni natolik úspěšně, že bezprostředně poté získal možnost studovat na Polytechnickém institutu v Praze. Nezapsal se jen na veškeré technické základní předměty, ale navštěvoval také několik přednášek na univerzitě. Po studiu začal působit na Polytechnickém institutu nejprve jako asistent, od roku 1835 jako profesor chemie.
Mimo technologie cukrovarnického průmyslu přednášel také o hutní chemii. V roce 1850 zřídil analytickou laboratoř a vypracovával pro ni jak přednášky, tak i cvičení. Výsledky jeho obsáhlých, na praktické problémy průmyslu orientovaných prací o technologii přípravy sladu a výrobě piva a lihu, kvasnic, vína a octa vyšly ve čtyřech svazcích v letech 1845 až 1847. O tyto knihy byl velký zájem také v Německu, Anglii a Americe; dočkaly se vícera vydání. Pro průmyslovou praxi zkonstruoval B. jednoduchý sacharometr, který v čistém roztoku cukru měřil obsah sacharózy v procentech. Jeho sacharometr se skládá z válcového korkového plováku Walzenkorkschwimmer z dutého skla, který má jako zátěž rtuť nebo olověný šrot a na protější straně je na tenké zploštělé cívce škála. Jeden Ballingův stupeň odpovídá jednomu procentu sacharózy. B. vyvinul také řešení pro zužitkování melázy při výrobě pálenky a lihu i pro použití chloridu vápenatého kalkhaltigem Chlorid v cukrovarech a zabýval se určením výhřevnosti uhlí a metalurgickými procesy tavení.
Mimo B-ovy odborné a pedagogické činnosti je významná také jeho osvětová činnost. Byl aktivním členem mnoha průmyslových a obchodních organizací. Na základě svých zásluh v této oblasti obdržel mnoho ocenění, především za organizaci výstav. Byl rakousko-uherským předsedou na první Světové výstavě v Londýně v roce 1851 a v Paříži v roce 1855. Ačkoli byl Němec, působil ve Vlastenecko-hospodářské společnosti pro Království české a zasazoval se o podporu pěstování lnu a topení v lokomotivách kamenným uhlím. Od roku 1864 měl Polytechnický institut dvě jazykově oddělené části a od roku 1866 fungoval B. jako rektor německého oddělení. B. byl mimoto od roku 1848 řádným členem Královské české společnosti nauk a členem korespondentem Císařské akademie věd ve Vídni.