ZIPERNOWSKY, Károly

Po vzdělání jako pomocná síla v lékárně v Kecskemét studoval Z. od roku 1874–1875 strojírenství na Technické univerzitě v Budapešti. Už jako student přednášel ve Spolku maďarských inženýrů a publikoval jednu práci ve zprávách ze zasedání Vídeňské akademie věd. Jeho prvním zaměstnáním bylo technické kreslení u Státní rakouské železnice. V srpnu 1878 jej angažoval vedoucí závodů →Ganz, Andreas →Mechwart, pro zřízení, organizaci a vedení elektrooddělení silného proudu. Z. zde instaloval elektrické osvětlení pro slévárenskou dílnu, dále ale i v budapešťském Národním divadle a zkonstruoval generátor pro provoz obloukových lamp. Poté se úspěšně věnoval vývoji generátorů střídavého proudu. V roce 1883 vynalezl společně s Miksou →Dérim samoindukční generátor střídavého proudu. V roce 1885 si nechal, společně s →Dérim a Otto Tituszem →Bláthym, patentovat paralelně zapojený systém rozvodu proudu, který spočíval na principu použití induktorů střídavého proudu. V tom samém roce získali Z., →Déri a →Bláthy také patent na transformátor s uzavřeným jádrem kotvy: to byl předpoklad pro stavbu elektráren na střídavý proud na celém světě. První veřejná prezentace se uskutečnila u příležitosti maďarské zemské výstavy, otevřené 1. května 1885. Energie synchronního generátoru střídavého proudu, rozdělovaná plášťovým generátorem, se svorkovým napětím 70 period a 1.350 V rozsvítila 1.076 žárovek.
Těmito vynálezy, které Z. podstatně ovlivnil, se továrna Ábráhama →Ganze mohla prosadit a udržet na světovém trhu. Z. dále vyvinul transformaci proudu jediným rotorem, koncepci žárovek s bajonetovým uzávěrem, jednokolejnou tramvaj pro úzké uličky, která však vznikla pouze jako model (dnes v Muzeu dopravy v Budapešti) a společně s →Dérim patentovaný vícefázový systém rozvodu proudu.
Ve své práci „Vlastí a společně s jinými patentované vynálezy“ zveřejnil v roce 1900 popis čtyřiceti patentů. Jako vedoucí jedné z nejvýznamnějších elektrotechnických továren v Evropě jej, po počátečním odporu vůči praktikům, v roce 1888 povolala Technická Univerzita Budapešť jako ordinária na nově zřízenou katedru elektrotechniky. Až do svého emeritování v roce 1924 se věnoval především výuce, budování institutu a vybavení laboratoře.
Maďarská akademie věd zvolila Z. v roce 1893 členem korespondentem. V letech 1905 až 1938 byl prezidentem Maďarského spolku pro elektrotechniku a poté jeho čestným prezidentem. Jako upomínku na Z. propůjčuje spolek každoročně Z-ovu pamětní medaili.