VOLNÝ, Jozef

V roce 1841 začal studovat na Báňské a lesnické akademii Banské Štiavnici. Základní praxi získal v železárně v Pohorelé. Významný železářský podnikatel Ľudovít Trangous mu svěřil jako nadanému inženýrovi vedení železárny v Kružlovské huti u Bardejova. V roce 1852 přijal místo ředitele železárny hraběte Nádasdyho v Betliari.
Tato železárna zápasila s provozními problémy a upadla. Zdejší nově postavená válcovna na parní pohon pracovala na bázi hnědouhelného paliva, které se muselo zdaleka dopravovat povozy. Za poměrně krátké působení v této železiarně ( 4 roky ) se Jozefu Volnému podařilo dosáhnout nápravy a povznést výrobu. Nové technické poznatky, získané v rámci studijních cest v zahraničí, tvořivě uplatňoval v betliarské železárně. Postavil novou vysokou pec a zlepšil konstrukci původní vysoké pece. Opětovným přestavěním valcovny tyčového železa na vodní pohon dosáhl lepšího energetického využití. Zdokonalil vedení účetnictví a zabezpečil pevný odbyt výrobků železárny, které byly mimořádně kvalitní.
Roku 1856 ho zvolili za hlavního inspektora Rimavsko-muránské železárenské společnosti, která byla druhým největším výrobcem surového železa v Uhersku. V této zodpovědné funkci reorganizoval celý podnik.
Báňskou a železárenskou výrobu zmodernizoval především zavedením kujného surového železa na bázi kamenného uhlí. Celkově se mu podařilo železářskou výrobu kvantitativně i kvalitativně zlepšit a snížit výrobní náklady.
V letech 1872 až1874 působil jako generální ředitel Šalgótarjánské společnosti, která po jeho smrti v roku 1881 vyústila do Rimamuránské - salgótarjánské společnosti. Usměrňoval technológii výroby a zasloužil se o zavedení pudlování na bázi plynu.