STEFAN, Jožef

S-ovo dětství bylo poznamenáno chudobou, těžkou tělesnou prací a příslušností ke slovinské menšině. Vynikající žák klagenfurtského gymnázia a pozdější student matematiky a fyziky na Univerzitě Vídeň (1853–1858) byl také intenzivně činný na poli literatury, psal básně ve slovinštině a psal příspěvky do více novin.
Po rigorózu a habilitaci se rozhodl pro vědeckou práci a nastoupil na místo na Fyzikálním institutu. Od té doby žil ve Vídni a věnoval se výzkumu i výuce a vědecko-organizátorské práci. Roku 1860 jej rakouská Akademie věd zvolila členem korespondentem, 1866 řádným členem. V roce 1863 se stal nejmladším univerzitním profesorem v Rakousku.
Jako ředitel Fyzikálního institutu (od roku 1866) pracoval S. ve všech oblastech tehdejší fyziky: mechanice, optice, akustice, magnetismu a elektřině. V mechanice spolupracoval s K. Ludwigem při studiu kapalin a zkoumal kmitání pružných tyčí a strun. Zabýval se difúzí kapalin a plynů, oponoval tezím Ernsta →Macha a oproti němu bránil atomární stavbu hmoty. V akustice vytvořil metodu k určení rychlosti zvuku v plynech a pevných tělesech. Roku 1885 jako viceprezident Akademie věd předsedal mezinárodní konferenci o ladění. V optice jej zajímala především polarizace světla, interference a vývoj metody měření vlnové délky světla.
Jeho nejvýznamnější přínos spočívá v termodynamice: zkoumal tepelnou vodivost plynů a vyvinul zařízení k jejímu experimentálnímu určení. To přivedlo jeho pozornost k oblasti vyzařování tepla. V roce 1879 objevil zákon záření (pojmenován po S.), podle kterého celková intenzita záření absolutně černého tělesa roste se čtvrtou mocninou absolutní teploty. Konstanta z matematického vzorce tohoto zákona se jmenuje S-ova konstanta. S. spočítal za pomoci tohoto zákona jako první správnou teplotu povrchu Slunce na asi 6.000 stupňů. Protože Ludwig →Boltzmann v roce 1884 zákon svého učitele a předchůdce teoreticky spočítal, je často nazýván podle obou vědců jako Stefanův-Boltzmannův zákon. Po S. a →Boltzmannovi podnítilo studium tepelného vyzařování také Maxe Plancka a Alberta Einsteina k dalším objevům.
S. se ve svých pozdních letech věnoval převážně elektřině a magnetismu. Významně přispěl termodynamice a jako jeden z prvních v Evropě potvrdil Maxwellovu teorii. V diskuzi o elektrických vodičích vyvinul rovnici pro skinefekt, která dnes nese jeho jméno.
Vedle své vědecko-teoretické práce působil S. také jako vynálezce termoelektrických motorů a určení špičkového výkonu elektromagnetů i jako organizátor. Roku 1883 se S. angažoval jako spoluzakladatel Elektrotechnického spolku ve Vídni a do roku 1886 byl jeho předsedou. Spolek dodnes propůjčuje „S-ovu medaili“ za vynikající výkony v teoretické i praktické elektrotechnice. Rovněž v roce 1883 vedl jako předsedající vědeckou komisi Mezinárodní elektrické výstavy ve Vídni.
Tenkrát vedl na Univerzitě Vídeň jednu z nejlépe vybavených fyzikálních laboratoří na světě s mezinárodním týmem uznávaných vědců, kteří pracovali mimo jiné na vývoji moderní elektrotechnické měřicí techniky. S-ova poslední práce se zabývala studiem elektromagnetických vln. S. patří k poslední generaci vědců, kteří ještě ovládali všechny dílčí oblasti svého oboru. S. je pokládán za zakladatele rakouské školy fyziků, která byla významná ve všech nástupnických státech Rakouska-Uherska. Jeho jméno nese i nejvýznamnější slovinský fyzikální institut v Lublani.