PETZVAL, Jozef Maximilián

Petzvalův zájem o matematiku se začal tvořit již na gymnáziu v Podolínci a v Levoči, takže na začátku tříletého filozofického kurzu na Královské akademii v Košicích se už mohl prokázat určitými znalostmi vyšší matematiky. Od roku 1826 studoval na „Institutum Geometricum“ v Budapešti. Po dvou letech studia a dvou letech praxe získal inženýrský diplom.
Pro město Pešť vypracoval projekt plavebního kanálu a realizoval potřebné měřičské práce. Současně se věnoval studiu matematiky na univerzitě, kde v roce 1832 získal doktorát. V tom stejném roce po odchodu ze služeb města Pešti působil jako mimořádný profesor matematiky, mechaniky a praktické geometrie na univerzite v Pešti. Roku 1835 byl jmenovaný řádným profesorem
matematiky.
V roce 1837 přijal místo na Vídeňské univerzitě, kde až do roku 1877 přednášel teorii vyšších lineárních a diferenciálních rovnic, teorii algebry, a teorii kmitání napnutých strun, kruhového pohybu, a dále balistiku a analytickou mechaniku.
Kromě matematiky sa intenzívně věnoval i fyzice, a to hlavně fotografické optice. Na podnět kolegy Andrease von Ettingshausena, který se v Paříži seznámil s fotografickými pracemi Louise Jacquese Mandé Daguerra, začal se věnovat od roku 1839 výpočtům objektivů - portrétového a krajinářského. Ettingshausen mu zprostředkoval kontakt s vídeňským optikem Friedrichem Voigtländerem, který na základě Petzvalových výpočtů vyrobil první prototypy nových objektivů. Petzvalovým původním příspěvkem je achromatický dvojitý objektiv, základ pro rozvoj fotografické optiky. Jeho optické výpočty byly základem zdokonalování teleskopů, mikroskopů, teodolitů a projekčních přístrojů.
Po prudkém sporu o prvenství s Voigtländerem, se kterým se roku 1845 rozešel, spolupracoval s optikem Karlem Dietzlerem. Po úspěšných výpočtech zkonstruoval Dietzler přístroj s dvojitým výtahem a měnitelnou ohniskovou vzdáleností.Tento přístroj převedl do praxe roku 1856 při příležitosti shromáždení německých lékařů a přírodovědců ve Vídni. Petzval – Dietzlerův objektiv, patentovaný rok na to, trojnásobnou světelností překonal Voigtländrův krajinářský objektiv, mimochodem exportovaný do Francie a Anglie.
Kromě výpočtů objektivů se věnoval také vývoji elektrických světlometů. Zkonstruoval přenosný reflektor s průměrem 1,3 m, který mohl osvětlovat předměty do vzdálenosti 2,7 km. Po roce 1852 se věnoval akustice. Princip stejné frekvence na každém místě, který obhajoval, vedl ke sporu s Christianem Dopplerem. Spor urovnal až Petzvalův žák Ernst Mach, který přišel k závěru, že oba vědecké principy si navzájem neodporují.