HARDTMUTH, Joseph

Narodil se jako čtvrté z celkem osmi dětí stolařského mistra se Antona H., vyrůstal ve skromných poměrech, i přes nedostatečné školní vzdělání však díky svému kresličskému nadání, touze experimentovat a vynalézavosti udělal příkladnou kariéru ve velkém průmyslu.
Po vyučení zedníkem v roce 1774 následoval svého učitele, strýce z matčiny strany, do Vídně, který zde působil ve službách knížete Aloise Liechtensteina. Po strýcově smrti se stal jeho nástupem na tomto místě mistra a ředitele staveb knížat Liechtensteinů. Mimo jiné navrhl fasádu nyní už neexistujícího Liechtensteinského paláce ve Vídni v Herrengasse.
Experimenty s hlínou jej přivedly k vynálezu „vídeňské kameniny”, na kterou v roce 1798 získal privilegium. Po zřízení továrny na kameninu ve Vídni v roce 1790 se H. věnoval dalším experimentům, které jej přivedly k jeho snad nejdůležitějšímu vynálezu, obyčejné tužce, která je v podstatě v nezměněné podobě známa dodnes.
Na rozdíl od tehdy užívané čistě grafitové tyčince nebo směsi grafitu se sírou či antimonem používal H. směs grafitu a hlíny. Přitom se řídká kaše z grafitu a hlíny vtlačila do válcové formy, vzniklý odlitek byl pak zkrácen na požadovanou délku, tyčinky vysušeny a poté bez přístupu vzduchu vypáleny. H. přišel na to, že rozdílným poměrem grafitu a hlíny lze docílit různých stupňů tvrdosti. Výhodami této nové metody však byla rovnoměrná tvrdost celé tuhy a – oproti tenkrát nejpoužívanějším tuhám z Anglie – pokles ceny o více než 90 procent, protože H. používal úlomky grafitu z Čech a byl díky tomu nezávislý na drahém grafitu dováženém z Anglie.
Po získání privilegia na tovární výrobu těchto tužek v roce 1804 se výrobek stal na základě své kvality a příznivé ceny prodejním šlágrem v Rakousku i zahraničí. Už o 25 let později, v roce 1829, se továrna mohla pyšnit ročním obratem z více než dvou milionů tužek, tedy takovým obchodním úspěchem, který poté H. už nikdy nezažil.
Po jeho smrti v roce 1816 vedla továrnu nadále jeho ovdovělá žena Elisabeth se svými syny Ludwigem H. (1800-1861) und Carlem von H. (1804-1881, šlechtický titul 1873), v roce 1874 ji přestěhovali do Českých Budějovic. Jeho vnuk Franz von H. (1832-1896) pokračoval v jeho díle a roku 1889 vyvinul známou tužku „Koh-i-noor“ v 17 tvrdostech. H. byl od roku 1793 ženatý s Elisabeth, rozenou Kissler, po ovdovění Marchand (1762-1828).
Další privilegia získal v roce 1808 na výrobu černé tuše a roku 1810 za elastickou psací tabuli (z lepenky s povlakem podobným břidlici), na umělou pemzu a umělou neapolskou žluť.

*) 13.2.1758 je datum křtu. Rok narození 1752 uváděný v mnoha biografiích spočívá na omylu. Protože jeho starší bratr Joseph, který se narodil roku 1752, zemřel už v roce 1754, získal jméno o šest let později narozený H., což stále vedlo k záměnám.