SABLATNIG, Josef

Po ukončení základní školy a reálky studoval S. strojírenství ve Štýrském Hradci, elektrotechniku v Brně a nakonec promoval na Vysoké škole technické ve Vídni. Už jako mladík se začal zajímat o letectví a roku 1903 postavil model větroně, který byl pomocí automobilu vytažen vzhůru, aby potom klouzavě klesal k zemi. Jeho dobře situovaný otec – povoláním řezník – mu za úspěšné ukončení studia věnoval peníze na letadlo. Takto zaopatřen navštívil S. na konci podzimu 1909 filiálku bratří Wrightů v Johannisthalu u Berlína, kde si zakoupil letadlo a nechal si vysvětlit základy letectví.
Po úspěšné promoci zorganizoval se svým přítelem Oskarem Heimem z Freiburku řadu leteckých setkání, mimo jiné v Gorizii, kde vystoupil společně s prvním slovinským letcem Edvardem →Rusjanem. Jak Heim (1910), tak i →Rusjan (1911) zahynuli při pádu, zatímco S. v noci z 9. na 10. srpna 1911 provedl v Rakousku první noční let. V letech 1911 a 1913 dosáhl několika výškových rekordů, při nichž s ním letělo také pět pasažérů. Roku 1911 se S. stal technickým vedoucím a šéfpilotem závodů Autoplan ve Wiener Neustadtu a soustředil se na konstrukci letadel. Jeho prokazatelně úspěšné letadlo „Vindobona“ však roku 1913 nekoupila ani rakouská ani německá armáda. Až do začátku války předváděl se svým sportovním letadlem, které sám zkonstruoval, na setkáních loopingy a lety na zádech. Za první světové války se přihlásil k německému letectvu, které však tenkrát přijímalo spíše konstruktéry než piloty. Roku 1916 proto v Berlíně založil podnik „S-Flugzeuge“, který až do konce války vyrobil 167 válečných letounů vlastní konstrukce (pod značkou „SF 1-8“) a 65 letadel v licenci – z větší části výzvědná vodní letadla.
Po skončení války stavěl S. jedny z prvních letadel pro pasažéry vůbec „P I“ a roku 1919 započal první mezistátní lety ve střední Evropě. Verze „Sab P III“ nabízela místo dvěma pilotům v otevřené pilotní kabině a šesti pasažérům v uzavřené kabině. Zájem o toto letadlo, také v zámoří, byl obrovský, ale sankce zamezily možné expanzi. S. se proto soustředil na vnitrostátní dopravu v Německu; a protože podnítil spojení menších leteckých společností v jeden velký podnik, je pokládán za předchůdce Lufthansy, založené roku 1926. Během druhé světové války se S. zdráhal podílet se na nacionálně socialistickém zbrojním průmyslu, roku 1945 upadl do sovětského zajetí a pravděpodobně zemřel v lágru.