RESSEL, Josef

Jako syn výběrčího mýta ve východočeské Chrudimi navštěvoval R. gymnázium v Linci, které dokončil s vyznamenáním. Dělostřeleckou školu však po třech letech musel ze zdravotních důvodů přerušit. Poté studoval v letech 1812 až 1814 na vídeňské univerzitě technicko-přírodovědné obory. Zájem o techniku R. po celý život neopouštěl. Kvůli finančním potížím musel studium na univerzitě přerušit a s pomocí císařského stipendia mohl absolvovat dvouletou c.k. Lesnickou akademii v Mariabrunnu u Vídně.
16. března 1817 nastoupil jako lesník v Kraňsku. Služební povinnosti jej do roku 1848 zavedly do Lublaně, Terstu, Montony a Benátek.
Jako lesník vypracoval R. projekt zalesňování Krasu a vytvářel mapy a posudky všech oblastí, které pod něj patřily, hlavně lesů v okolí Terstu a Lublaně. Navrhoval také projekty regulace a kolonizace bažinaté delty řeky Neretvy, s obsáhlým výpočtem rentability. I přes svůj spíše skromný plat od státu nacházel R. ještě čas a prostředky, aby se mohl zabývat mnoha technickými nápady, především použitím Archimédova šroubu jako lodního pohonu. Tento nápad měl už za svého pobytu ve Vídni. První pokusný lodní šroub byl zhotoven v únoru 1827 a R. na něj získal privilegium. Svého cíle dosáhl na podzim 1829 pokusnou plavbou lodi „Civetta“ v Terstu. Neproběhla bohužel úspěšně, protože špatně přiletovaná trubka parovodu praskla a po několika stech metrech plavby selhal. Stroj nechal postavit Johann Fichtner ve slévárně St. Stephan v Leobenu (Rakousko). Šroub však v zásadě v testu obstál a R. poté dále pracoval na vylepšeních, která se týkala hlavně parního stroje. Šroub chtěl umístit otočně ve vodorovné ose na zádi lodi, a tak ji řídit bez kormidla.
Mimoto získal R. privilegia na nejméně deset technických návrhů, mezi nimi několik různých lisů a parních strojů, jeden na ložisko bez tření a maziva – předchůdce dnešních válcových a kuličkových ložisek – a jeden na parní povoz k přepravě osob i zboží – předchůdce parního auta.
Při stavbě lodí navrhoval jako náhradu za nedostatkové dubové dřevo lodní žebra ze železa, což byl tehdy zcela nový nápad. R-ův zájem o plavbu jen doplňují pojednání o námořnictví a mořských proudech, ale i nová buzola.
V roce 1821 vznikla pneumatická (atmosférická) listovní pošta, zdokonalená roku 1827 a 1847 přivedená ke zralosti. Odpovídá dnešní potrubní poště. Na oblasti chemie vyvinul nový způsob výroby mýdla, chemické palivo pro parní stroje a přístroj na extrakci barviv a tříslovin z rostlin. Pomocí větrných mlýnů, které měly svislou hřídel a mohly se pohybovat nezávisle na směru a síle větru, chtěl R. zavlažovat náhorní plošiny na obou stranách Nilu.
R. marně až do konce života bojoval o prvenství vynálezu lodního šroubu, který nastoupil vítězné tažení z Francie a Anglie. Zemřel v noci 9. října 1857 během služební cesty v lublaňském hostinci Bavarski dvor na tyfus.