BOŽEK, Josef

Jako syn mlynáře se B. už na měšťanské škole velmi zajímal o mechaniku a fyziku. Na gymnáziu postavil více než čtyřicet modelů různých strojů a technických zařízení. V roce 1803 odešel do Brna, aby se dále vzdělával v matematice a mechanice u Christiana Karla Andrého na tamní evangelické škole. Rok na to vandroval pěšky s modelem střihačského stroje do Prahy.
Tam u firmy Siegel-Stecher začal pracovat jako talentovaný hodinář a konstruoval hodiny nejrůznějších druhů, např. kapesní hodiny nebo pendlovky. Jedny z těchto hodin zakoupila pražská hvězdárna.
Mimo práce navštěvoval B. na Polytechnickém institutu přednášky z matematiky a mechaniky a na univerzitě filozofii a logiku. Po krátké přestávce, kdy pracoval jako vychovatel v rodině hraběte Clam-Martinice ho v roce 1813 Polytechnický institut zaměstnal jako hodináře a mechanika s ročním platem 300 dukátů.
Zde mohl B. konečně uskutečnit svou ideu modelové sbírky strojů a fyzikálních aparátů. Sám postavil nejrůznější modely hodinářských strojů a navíc měl možnost zabývat se parním strojem, který Polytechnickému institutu daroval Georg von →Buquoy. V těchto letech B. spolupracoval s Franzem Josefem →Gerstnerem na konstrukci vlastního parního stroje a podílel se na jeho „Mechanické příručce“.
Fascinován možností parního stroje zkonstruoval B. silniční vozidlo a člun s parním pohonem. První úspěšná prezentace tohoto dvojmístného parního vozu se uskutečnila v roce 1815, a to 24. a 28. září v pražské Stromovce. Prezentaci kolesového parníku, která se uskutečnila 1. června 1817 na vedlejším rameni toku Vltavy, nepřálo štěstí. Během silné bouře a vzniklého zmatku někdo ukradl pokladnu s celým výtěžkem. Tím se dramaticky vyhrotila B-ova už tak prekérní finanční situace a B. v záchvatu deprese kolesový parník zničil. Zobrazení parníku na plakátu z roku 1817 však dodnes dokumentuje tuto ranou konstrukci. B. tak patří k průkopníkům použití parní energie v dopravě.
B. však dále pracoval také jako hodinář. Jeho dílna dodávala věžní hodiny velkých rozměrů, malé kapesní hodinky, ale i váhy a protézy. Vytvořil mimo jiné hodinový stroj pro věžní hodiny Invalidovny v Praze - Karlínu (1824). Od roku 1826 se opět začal zabývat dopravními projekty. Stavěl vozidla pro koňku České Budějovice – Linec, a sice dvojkolejní vozidla pro dopravu štěrku na stavbě i čtyřkolé valníky pro železnici. Tato práce jej zaměstnávala až do smrti.
B-ovi synové František a Romuald šli v jeho stopách a zanechali za sebou mnoho strojů a zařízení v oblasti vodního hospodářství, hodinářství, divadelní techniky i hudebních nástrojů.