RADINGER, Johann von

R. byl synem obchodníka. Studoval na Polytechnickém institutu u Adama von Burga a ještě před dokončením studia (1863) se stal jeho asistentem. Během svého studia praktikoval ve strojních závidech hraběte Salma v Blansku a ve strojní továrně Cail & Derosne v Paříži a podnikal větší studijní cesty. V letech 1866–1867 pracoval na zbrojních zakázkách ve strojní továrně H. D. Schmida ve Vídni. Roku 1867 se stal provizorním, 1869 definitivním adjunktem (konstruktérem) u Grimuse von Grimburga na nově zřízené Katedře strojírenství a konečně roku 1879 profesorem strojírenství na Vysoké škole technické ve Vídni. V letech 1881 až 1885 byl děkanem Fakulty strojírenství a v roce 1891 rektorem.
R. zásadně změnil strojírenství tím, že vyučoval správnému pochopení dynamiky částí strojů, tzn. působení jejich setrvačné síly, a vyvinul k tomu především grafické metody. Tím nebylo umožněno jen precizní vypočítání setrvačnosti pístových strojů, ale následně také konstrukce rychloběžných, málo prostorově náročných strojů velkého výkonu. To bylo mimo jiné předpokladem pro elektrifikaci, začínající v posledních desetiletích 19. století, protože parní turbína pro pohon generátoru byla vynalezena teprve na konci století, stejně jako konstrukce motorů pro pohon vozidel a letadel. R. se však nevěnoval pouze rychloběžným parním strojům, ale byl stejně jako jeho učitel Burg zkušebním komisařem parních kotlů a vedl plánování a zařizování bezpočtu průmyslových podniků všeho druhu v Rakousku-Uhersku. Jako vysokoškolský učitel byl znám svým nezapomenutelným, jasným a výrazným projevem, který byl podpořen jeho vynikajícím kreslířským uměním, přičemž estetika technických předmětů pro něj byla dána primárně účelností tvarování.
Vedle své teoretické, vědecké a praktické inženýrské činnosti působil jako oficiální zpravodaj Rakouska na Světových výstavách v Paříži 1867, Vídni 1873 a Philadelphii 1876. V roce 1892 byl povýšen do šlechtického stavu a jmenován dvorním radou, v letech 1895 až 1897 byl prezidentem Rakouského spolku inženýrů a architektů, dále byl členem korespondentem Akademie věd ve Vídni.
Roku 1892 vedl R. stavbu Dvorní a státní tiskárny a plánování zařízení Hlavního mincovního úřadu, což bylo důvodem jeho povýšení do šlechtického stavu.