PRECHTL, Johann Joseph von

Jako zakladatel a první ředitel Polytechnického institutu ve Vídni je P. pokládán za průkopníka technického vzdělání v Rakousku.
Narodil se roku 1778 jako třetí dítě Johanna Bartholomea Friedricha P. a jeho ženy Anny Marie Brunner. Jeho otec byl faktorem knížecí würzburské tavby železa v Bischofsheimu u Fuldy a od roku 1785 městským písařem ve Stadtlauringenu. Po gymnáziu studoval P. v letech 1796 až 1801–1802 ve Würzburku filozofii, teologii a právní vědy. Roku 1802 odešel do Vídně na praktikum u říšského dvorního rady, už na začátku roku 1803 přijal místo domácího učitele a vychovatele u říšského hraběte Johanna Taaffe blízko Brna.
Zde napsal humanisticky koncipovanou pedagogickou práci „O chybách výchovy“ (1804). V Brně se P. v těchto letech seznámil s přírodovědcem Christianem Andrém, jehož dceru Rosu si v roce 1809 vzal za ženu, a Hugo hrabětem Salm-Reifferscheidtem, vlastníkem slévárny v Blansku a cukrovaru v Rájci. V letech 1811 až 1823 se P. a jeho manželce narodilo celkem devět dětí.
Taktéž v roce 1809 jej v Brně dostihl příkaz císaře Franze II., aby v Terstu zřídil reálku a věnoval se její organizaci a vedení. Ale předtím, než mohl de facto nastoupit do tohoto povolání, musel být Terst v říjnu 1809 v rámci Schönbrunnského míru postoupen Francii. Po návratu do Vídně vyučoval P. v letech 1810 až 1814 na reálce Svaté Anny přírodopis, chemii a fyziku, ale i barvířství a tisk na kartounu. Do této doby, kdy se P. zabýval přírodovědeckými a technickými obory, spadá i pověření přípravnými pracemi k založení Polytechnického institutu ve Vídni, poté co P. roku 1810 předal prezidentu Dvorní komory svůj první návrh organizačního plánu.
I přes odpor Franze Josepha →Gerstnera v Praze dosáhl v prosinci 1814 jmenování prvním ředitelem Polytechnického institutu, na kterém v listopadu 1815 začaly probíhat přednášky. P-ův nejdůležitější přínos spořívá ve formulování a prosazení hlavního organizačního plánu institutu, povoleného roku 1817, který se stal předchůdcem dnešní Technické Univerzity. Ústřední ideou provozu školy byla „svoboda učení“. S Karlem →Karmarschem a Ferdinandem →Redtenbacherem, kteří po svém studiu ve Vídni byli povoláni jako zakladatelé škol do Hannoveru a Karlsruhe, začala Vídeňská škola technologie, ražená Prechtlem, působit také v zahraničí.
Jako ředitel vydal P. v letech 1819 až 1839 dvacet svazků „Ročenky c.k. Polytechnického institutu ve Vídni“ a jako vědec taktéž dvacetisvazkovou „Technologickou encyklopedii“ (1830 až 1854), jednu z nejdůležitějších technických příruček 1. poloviny 19. století. P. byl činný také prakticky a společně s Johannem Arzbergerem zavedl v roce 1816 v Institutu osvětlení na plyn z černého uhlí. Roku 1823 představil novátorský, přenosný výškoměr a tlakoměr (baroskop).
P. byl zakládajícím členem císařské akademie věd ve Vídni (1847) a roku 1849 byl u příležitosti odchodu do penze z pozice ředitele povýšen do rytířského stavu.