WIGNER, Jenö
* 17. 11. 1902, Budapešť, Maďarsko
† 4. 1. 1995, Princeton, USA
fyzik
Jako syn z rodiny průmyslníka mohl W. navštěvovat uznávané Luteránské muzeum a poté studovat na Fakultě chemie Technické univerzity v Budapešti. Po roce W. odešel Vysokou školu technickou do Berlína-Charlottenburku. Jako inženýr chemie začal svou profesní dráhu v koželužně svého otce v Budapešti, už rok na to se však vrátil do Berlína a odtud šel na Univerzitu Göttingen jako soukromý docent. Jeho práce v oblasti kvantové mechaniky mu vynesly pozvání přednášet na Univerzitě Princeton v USA. Roku 1931 získal na Princetonu poloviční úvazek, ponechal si však i místo v Göttingenu. Roku 1935 se však W. definitivně odstěhoval do USA. V roce 1939 získal prostřednictvím Nielse Bohra a Leo →Szilárda zprávu o úspěšném štěpení uranu v Berlíně (Otto Hahn a Fritz Strassman). →Szilárd a W. rozpoznali nebezpečí atomové bomby a prostřednictvím Alberta Einsteina informovali prezidenta USA Franklina D. Roosewelta. USA pak iniciovaly „Projekt Manhattan”. Při stavbě prvního amerického reaktoru působil W. do roku 1942 jako asistent Fermiho a →Szilárda.
Po druhé světové válce odešel opět na Univerzitu Princeton, přednášel však po celém světě. Roku 1963 obdržel W. za svou práci v oblasti teorie atomových jader a elementárních částic a za objevení fundamentální teorie principů symetrie Nobelovu cenu za fyziku. Byl také nositelem ceny „Atom pro mír“, „Fermi-Award”, dostal čestné doktoráty 24 univerzit a publikoval okolo 350 vědeckých prací
