GROSZKOWSKI, Janusz Leon

Po absolvování obchodní školy ve Varšavě/Warszawa, studoval G. v roce 1915 na Strojírenské a elektrotechnické fakultě Technické univerzity ve Varšavě. Již v roce 1917 pracoval jako asistent v laboratoři AC technologie. V roce 1919 studoval jako důstojník polské armády elektrotechniku na Pařížské důstojnické akademii, v té době jedné z nejlepších škol v této oblasti. V roce 1921 se vrátil do vlasti, kde získal v následujícím roce inženýrský titul Technické univerzity ve Varšavě/Warszawa. G. 1928 promoval prací "Kompenzační metody kontroly stability vlny" a následně se habilitoval pojednáním o snížení frekvence vlny. V roce 1936 byl jmenován profesorem Fakulty elektrotechniky Technické univerzity. V předchozím roce vydal průkopnickou esej "Katodové lampy a jejich použití v bezdrátové telegrafii", která byla přeložena do několika jazyků. V roce 1937 použil jako první ve světě, spolu se Stanisławem Ryżkom oxidovou katodu v magnetronu. V roce 1939 zkonstruoval ve světě první Metallmagnetron s vnitřními kruhy, oxidovou kathodu a olejové chlazení. Jeho práce, které se soustředily na magnetrony přispěly významně k výstavbě jednoho přístroje, kterého bylo použito v roce 1940 ve Velké Británii při obraně proti náletům německého letectva. V šedesátých letech G. experimentoval v oblasti měření zbytkového tlaku ve vysokém vakuu. Tyto práce mu přinesly celosvětovou slávu v oblasti elektroniky. G. je objevitelem závislosti indukčnosti elektrických cívek změnou distribuce elektrické energie v průřezu cívky. Své výsledky zveřejnil v několika publikacích, jako např. v "Základech elektrické stability kmitočtu", které byly přeloženy do několika jazyků. Během druhé světové války významně přispěl k rozluštění ovládání raket V2 a radarového systému v Německu. Po válce založil výzkum v oblasti polovodičové elektroniky a tranzistorů. G. je autorem více než 360 publikací, z nichž 80 bylo přeloženo do dalších jazyků.