ZVONÍČEK, Jan
* 21. 11. 1865, Týnište nad Orlicí, Česká republika
† 26. 1. 1926, Praha, Česká republika
strojní inženýr
Po reálce v Hradci Králové studoval Z. strojírenství na Vysokém učení technickém v Praze. Po vysoké škole pracoval v „První českomoravské továrně na stroje“ v Praze, než se roku 1902 jako hlavní inženýr továrny stal mimořádným profesorem na nově zřízené Druhé strojní katedře na Českém vysokém učení technickém v Brně. Z. byl roku 1906/07 děkanem Fakulty strojírenství a elektrotechniky, 1909/10 rektorem Českého vysokého učení technického, členem České akademie věd a umění, členem Masarykovy akademie práce a Československé společnosti normalizační. Od roku 1912 vyučoval jako profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze. Stejně jako v Brně zde zřídil strojírenskou laboratoř.
Jako konstruktér strojírenské továrny vyvinul Z. nový typ parního stroje, ventilový parní stroj s přehřátou parou. Parní rozvod si nechal v roce 1897 patentovat, načež nalezl ve strojní továrně použití u všech parních strojů. Patent převzalo také mnoho zahraničních společností. Za svého pobytu v Brně zkonstruoval Z. parní turbínu; jako radiální, smíšený typ to byl jediný původní český způsob. Z-ovu největší parní turbínu s 3.000 kW dodala Českomoravská továrna na stroje elektrárně v Holešovicích.
