CZOCHRALSKI, Jan

Po absolvování učitelského semináře v Exin/Kcynia, začal pracovat v lékárně a drogerii A. Hebrands v Berlíně. 1906 přešel do laboratoře firmy Kunheim & Co. v Berlíně-Niederschöneweide a 1907 do laboratoře koncernu General Electric Company (AEG) v Berlíně. V roce 1908 získal titul chemického inženýrství Technické vysoké školy v Berlíně-Charlottenburg. Potom řídil laboratoř pro kontrolu čistoty železných rud a jiných kovů, kde také byly zkoumány kovy a slitiny v různých stadiích jejich výroby. V roce 1917 začal pracovat v hutní společnosti A. G ve Frankfurtu nad Mohanem, kde založil výzkumnou laboratoř pro chemické a fyzikální zkoušky mechanických a elektrických vlastností hliníkových slitin. Vykonané práce v této laboratoři mu přinesly celosvětové uznání. 1919 se stal jedním ze zakladatelů německé hutní společnosti a v roce 1924 byl zvolen místopředsedou. 1928 se vrátil C. na pozvání prezidenta Polské republiky Ignacy Mościckiho navždy zpět do Polska. Polské občanství mu bylo uděleno vyjímečně, protože německá vláda nebyla kvůli zřeknutí se na kandidáda věd Cs ??? s jeho německým občanstvým srozuměna. Díky svým německým patentům si vydělal jmění, což mu umožnilo výstavbu jeho domu v rodném městě Exin/Kcynia. Navíc investoval značné částky do polského průmyslu a část jeho majetku určil na sociální účely. V roce 1929 získal místo profesora na Katedře metalurgie a hutnictví na Chemické fakultě Varšavské technické univerzity a obdržel titul Dr. h. c. této univerzity. C. navázal úzké kontakty s chemickým výzkumným ústavem, kde vytvořil velmi efektivně fungující hutní oddělení. V roce 1930 byl jmenován profesorem metalurgie a hutnictví Chemické fakulty Varšavské technické univerzity. V roce 1933 vedl ústavy metalurgie a metalografie, které úzce spolupracovaly s Ministerstvem obrany. Také byl jmenován technickým poradcem ministerstva. V roce 1932 byl jedním ze zakladatelů vojensko-technického sdružení, které vedl od roku 1932 do roku 1935. Jedním z hlavních úspěchů C. bylo v roce 1916 zpracování metody na získání Metallmonokristalů, kterou později zdokonalil.
Postup spočíval v ponoření a vynoření s přesnou rychlostí a při současném otáčení kolem vlastní osy krystalní roviny monokrystalu, který tvořil jádro kristalizace ve vytaveném a spektrálně čistém monokristalu stejného chemického složení při udržení teploty tekuté fáze přiblížené své teplotě tuhnutí.
Tato metoda umožnila výrobu velkých monokrystalů různých kovů a jejich slitin. Ve velkovýrobě ji použil teprve v roce 1950 C. K. Teal und J. B. Little. Ve druhé polovině 20. století byla Czochralskiho metoda uznána jako jedna z nejúspornějších a nejvhodnějších metod pro elektronický průmysl. C. byl držitelem a spoluvlastníkem několika desítek technických patentů, mezi jinými na "silumin", hliníko-křemíkovou slitinu a bezcínový ložiskový kov "železniční kov B" (1924). Také vypracoval výzkumné metody ve svém oboru, např. ke měření rychlosti krystalizace kovů, k diagramům krystalizace, k analýze topných křivek pro hodnocení zlepšení materiálu, k analýze elektrického odporu vměstky a matrice včetně kvantitativního stanovení nekovových vměstek železa a oceli, k analýze statických a dynamických vlastností kontaktu jehla-kov (v tvz. Radiomikroskopu), k demonstraci a identifikaci vměstků, k orientaci monokrystalů pomocí "vnějších rentgenových metod" (převzato z mineralogie) a k mnoho novým reakčním produktům, např. u zlatého leptu. Také zavedl rtg-metodu pro metalurgickou analýzu, která spočívala na výzkumu vlivu deformace na ohybový obrazec. C. zveřejnil kolem 90 publikací, včetně příruček.