WODITSKA, István (seit 1913 CSERMELY)

W. studoval v letech 1878 až 1881 na Důlní akademii v Banské Štiavnici, kde roku 1883 složil státní zkoušku v hutnictví. Poté pracoval do roku 1887 jako asistent I. Scheneka, spoluvynálezce vylepšeného olověného akumulátoru, na Katedře obecné a speciální chemie v Banské Štiavnici. W. se zabýval především elektrotechnikou a elektrochemií. Vědění získané na akademii W. mohl později zužitkovat v praxi. A tak od roku 1895 pracoval v Důlním ředitelství v Baia Mare (Rumunsko) jako specialista na analytickou chemii. Zde v letech 1887 až 1892 projektoval a zřídil továrnu na elektrolytickou výrobu mědi, kterou v letech 1895 až 1907, po rozšíření a přeložení do Banské Bystrice, také vedl a která se svou roční produkcí 120 tun elektrolytické mědi byla nejmodernější měděnou hutí v Maďarsku.
Během této činnosti v Baia Mare vyšla v roce 1891 jeho obsáhlá monografie o elektrotechnice se zvláštním přihlédnutím k využití elektřiny v hornickém a hurnickém průmyslu. Je také autorem rozsáhlé monografie o důlním regionu v Baia Mare.
Jako známý specialista na výrobu hutí dostal W. na konci 90. let 19. století zakázku na vypracování projektu výstavby většího závodu na elektrolytickou výrobu mědi, která měla zhodnotit rudu z císařských dolů na Altaji a která byla také úspěšně realizována.
W. se vícekrát vydal na delší studijní cesty: v roce 1893 studooval hutě v Příbrami, v Prusku a Sasku, navštívil Německý ústav získávání zlata a stříbra (Degussa) ve Frankfurtu nad Mohanem a huť Hoboken v Belgii. Roku 1911 studoval olovářské a měďařské hutě v Rakousku a Německu.
V roce 1904 zřídil W. v Bălane (Rumunsko) novou měďařskou huť podle amerického vzoru. V roce 1908 jako důlní rada v Banské Štiavnici působil jako vedoucí hutě až do roku 1919. V roce 1913 byl jmenován hlavním důlním radou.
Během první světové války byl všude tam, kde bylo zapotřebí uvést do provozu měďařské hutě nebo závody na výrobu elektorlytické mědi (Hunedoara v Rumunsku, Csepelwerk Manfreda Weisse v Budapešti atd.).